Nejnovější komentáře

Autor: Klára Kušková28.03. 09:04
Autor: Karin Slunečková27.01. 21:06
Autor: Petr Černocký22.01. 13:13
Autor: Petr Černocký22.01. 13:11
Autor: Karina13.01. 10:20

BB - najdi si svou akci...

<Březen '24>
poútstčtsone
 1 2 3
 4 5 6 7 8 910
11121314151617
18192021222324
25262728293031
     závod      promítání      koncert      přednáška      ostatní      párty      dětská akce      víc akcí

Boulder Boj 2024

22.01.Bboj č.2Výsledky
19.02.Bboj č.3Výsledky

Boulder s.r.o
U Výstaviště 11, Praha 7
telefon: 605 700 816

BOULDER   POHYB  
28. 3.  9 - 22  zavřeno
29. 3.  9 - 22  zavřeno
30. 3.  9 - 22  9 - 19
31. 3.  9 - 22  9 - 19
1. 4.   9 - 22  9 - 19

OTEVÍRACÍ DOBA - STĚNA

Pondělí - Čtvrtek
9:00 - 14:30 & 17:45 - 22:00
Pátek
9:00 - 14:30 & 16:45 - 22:00
Sobota - Neděle
9:00 - 22:00

OTEVÍRACÍ DOBA - POHYBOVKA

sobota 23. 3. .: 9:00 - 14:00
neděle 24. 3. .: 9:00 - 19:00

OTEVÍRACÍ DOBA - BAR

Pondělí - Neděle
9:00 - 22:00

Vstupné:

Dospělí
180 Kč

Děti
130 Kč

Kompletní ceník
Kontakt a mapa

Nutné přezuvky s sebou!
 
praha
foto

08.02.2016 21:36

Dalibor Jančar

foto

Pondělních rozhovorů zatím v tomto roce nebylo tolik, ale naopak se zde na webu ustaluje BB redakce a vše se chystá a vše se rýsuje. Máme nabito a připraveno iks rozhovorů dopředu! Je to bájo a dnešní rozhovor je toho důkazem. Tak jdeme na toho lezavce z Moravííí :). Rozhovor s Leprou připravil Adam. 






Čau Lepro, jsem rád, že spolu opět děláme po letech rozhovor:). Pamatuješ si na ten minulý? Řekni mi, co se od té doby změnilo?
Na rozhovor pamatuji, bylo to fajn, ovšem tenkrát to byl video rozhovor, je to celkem problematické hovořit takhle spatra na kameru, člověk zjistí, že vlastně pořádně neumí mluvit. Ono se bez těch „zvířecích“ a genitálních vsuvek pokud možno hned na začátku věty, pak uprostřed a nejlépe i někde na konci velmi špatně něco vysvětluje, já byl tenkrát sprostý jak dlaždič. Co se od té doby změnilo? No tak snažím se míň mluvit sprostě. 

Klasická otázka: Věk, váha, výška a bicák :)?
Věk? Kamaríde na jaře to bude magické číslo, které vyplivla Hlubina myšlení za sedm a půl miliardy let práce, když se ji zeptali na velikou otázku Života, Vesmíru a vůbec. 
Výška: jednou mi paní doktorka naměřila přesných 175,5 cm, tak to tak všude uvádím.
Bicák: tak jsem si je přeměřil. Pravý 33, levý 31,5. Slušná disbalance, asi bych měl občas prostřídat ruce ;-)




Zkus se představit:) Odkud jsi, co děláš, a kde tě lidi můžou potkat na skalách.
Dnes už můžu napsat, že jsem z Ostravy. Pracuji jako odborný asistent na Vysoké škole. Dnes mě asi nejvíce potkáš na Ostaši a Boru, večer na pivku v Ádru, občas taky na Sněžníku a Modříně, to jsou moje nostalgická místa, vzhledem k začátkům v Tisé, no a na místních lokálních Moravských šutrech.

Řekni mi, jak a s kým ses k lezení dostal?
No když jsme se vrátili z Mont Blancu (viz. níže), tak jsme chtěli na Matterhorn, kde už je ale potřeba umět slaňovat, vůbec si nasadit sedák, třeba i prusíkovat atd. Zjistili jsme, že jedna bandička, co taky navštěvuje Tiskárnu (hospoda 8. cenové kategorie v Havířově) lozí po skalách. Tak jsem za nimi zašel, jestli by mě naučili slaňovat atd. Vzali mě na Impuls, což už je dnes retro stěna v Havířově, nechali mě 3 krát po sobě vylézt levý buben - po tomhle výkonu jsem si ani nezavázal tkaničky, jaké jsem měl bandasky - a tím se mě zbavili. Nicméně jsem se naučil vázat dračák a to stačilo k tomu, abychom s Chrobákem začali lozit na starém železničním mostku v Albrechticích, kus lana jsme našli v příkopě (později jsem se dozvěděl, že to bylo právě od těch kluků, kteří ho vyhodili, protože už bylo staré), kopačky od jednoho Tatrance, jeden měl sedák, druhý kožený opasek a 3 karabiny. Tvrdil jsem, že sportovního lezení nechám, až polezu 7Ačka a už mě to nepustilo.
Na Matterhorn jsme ale nakonec jeli, ale dopadli jsme při „aklimatizačce“ na Monte Rosu jak hubkaři. Tak jsme si spálili ksichty na horském slunci, hnis nám tekl z hub, puchýře na rtech, Chrobák, který si ani nedal brýle, tak měl sněžnou slepotu, paráda. Nejhůře to snášela Martina, která měla strach, že bude mít doživotně hubu, jakoby prošla leprou. Tři dny jsme leželi v nějakém kurníku schovaní před sluncem (pořád slyším skuhrajícího Chrobáka: „já bych si celou hubu ponořil do ledové Nivey“) a pak jsme zdrhli sloupaní jak růžová prasátka na skalky do Frankenjury. To byly moje poslední hory ;-)


Tvoje historky o lezeckých začátcích (vlastně o čemkoliv co jsi dělal) zní jako dobrý punk. Co třeba váš výlet na Mt. Blanc?
Mont Blanc byl úlét. Je to na delší vyprávění, tak ve zkratce. Klasika, dva borci, co byli nejdál v Tatrách na turistice, koupili v r. 1997 za 30 litrů auto, sbalili svoje metalové hadry a jen tak bez stanu se vydali na Mont Blanc. Měli jsme batoh plný konzerv, chleba, lihový vařič (nepoužitelné v tom větru), péřovku z Polské burzy, těžké vlněné svetry, mikiny Napalm Death a Cannibal Corpse, já lyžařské šponovky, Chrobák rifle, mačky svázané knotama do kahanů, flašku rumu a tradá. Bez čelovek, bez baterek, mobily nebyly, nebo jsem nebyl jeho vlastníkem. Moje krosna vážil kura 19 kilo!!! Tam všichni také batůžečky. No málem jsme chcípli z té váhy, ale na Vallotku jsme došli, ta nás asi zachránila, bo spát jen ve spacáku venku ve sněhu bez stanu (že prý uděláme záhrab, ale lopatu jsme pochopitelně neměli). No nakonec jsem výpravu zachránil a dal to, Chrobák zůstal vyřízený na Vallotce (Nechápu, jak TO, celou noc ten pičus chrápal, já z toho převýšení nezamhouřil oko!) Měli jsme 3 dny azuro, taky obrovské štěstí.



O čem bylo lezení tenkrát a o čem je dnes? V čem vidíš největší rozdíl?
Jéje, kdo mě zná, tak ví, moje oblíbené téma. Pokusím se být hodný. Tenkrát to byly hodně kolmičky a prsty, dnes jsou to převisy a gymnastika ve vertikále. Potřebuješ celé tělo. Je to zábavnější, možná i méně náchylné na zranění. Taky úroveň tréninků, sofistikované metody, perfektní bouldrovky a stěny, TRX apod. Nicméně mi připadne, že lidí, kteří přelízají těžší cesty je v ČR míň. Jaksi se klukům do nacvičování moc nechce, nejde třetím pokusem, seru na to, vylezu něco lehčího. My měli tyčku a garáž u Širase, kde byla bouldrovka 3 na 2, chyty byly provrtané kameny z potoka a nějaká dřeva, staré smradlavé molitanové matrace plné chlupů od psů, v zimě teplota jako venku a lezly se desítky. Jak tady před rokem napsal Petr Bláha (Fído) na otázku Co bys popřál ostatním lezcům do nového roku? „Aby se konečně přestali flákat a začali lézt. Nezřídka má nezúčastněný pozorovatel pocit, že se česká lezecká scéna skládá z Adama Ondry“. Na druhé straně dnešní mládež chápu, je kupa jiných sportů, dělat všechno na 20 %, ale přitom si toho užít více, proč ne.



Máš vylezeno spoustu těžkých cest v době, kdy se ještě tak moc nelezly. Kdy jsi začal lézt výkonnostně a co tě k tomu nakoplo?
No já vlastně začal do toho šlapat hned v začátcích, tenkrát jsem si myslel, že když budu dřít, není problém vylézt 9a, dnes už si to nemyslím, je to o talentu. Ale s pořádným přístupem. My tenkrát nevěděli, co máme dělat, takže jsme valili tuny shybů a já k tomu ještě asi 4 krát týdně běhal 10 až 11 kiláků téměř sprintem, prostě co to dalo. Trávil jsem venku, co to šlo, raději jsem šel kolečkovat na Albrechtický mostek, než trčet někde v tělocvičně, jezdil jsem vlakem na Súlov třeba jen na 4 hoďky, něco jsem si vysóloval, hodil lano shora a lezl na jumaru. To mi asi dost dalo. Akorát jsem ty tréninky tenkrát strašně zabíjel tunami alkoholových pařeb. No a cest jsem se nebál, jakmile jsem v dané obtížnosti vylezl jednu cestu, hned jsem šel zkoušet o stupeň těžší, skončil jsem na Makaronu (8b/b+), dál to nešlo, dojížděl jsem na síle, jsem ty cesty prostě za boha neskrokoval.

Tvoje první těžší cesta je Jogobella 8a+/b vo Višňovom v roce 2003. Trénoval jsi na to speciálně?
Netrénoval jsem speciálně, ale strašně hodně. Nevím, jestli to bylo před Jogobellou nebo až po ní, ale pamatuji si, že jsem vstával ve 3 ráno, hoďku a půl jsem meditoval, pak hoďka a půl kampus (často se závažím), tradá do roboty a večer 5 hodin na bouldrovce v Bloku. Časem se to projevilo, levý loket v háji. 

Višeň je vůbec kapitola sama pro sebe. Kolem toho roku 2003 tam byla asi dobrá atmosféra, ne? Zico, Tufi, Repčíci… Jaké bylo lézt ve Višni v té době? Nestály se na cesty fronty? :-)
Ty vole pro mě to byli mutanti. Tam se kolikrát sešlo 30 lidí a všichni lezli 8b, 8b+. Kde to dneska najdeš? Ta základna byla obrovská. Jak píšeš, Zico, Repčíci, Tufi, ale kupy dalších, Martin Fojtík, Pen, Michal Ciencala, Míša Drlíková, Miro Piala. No asi se na cesty trochu čekalo, nejhorší asi bylo, když Zico nacvičoval Anakondu, což je traverz z prava do leva celou střechou, čímž zablokoval komplet všechny cesty. A ta cesta se lezla pekelně dlouho, Zico tam měl 2 no hand resty, tak si asi dovedeš představit, jak dlouho v tom byl. Tenkrát jsem jezdil do Višně zrovna jen s ním, i za sněžení, kdy jsme tam byli pochopitelně jen my 2 kokoti a oheň, který hořel na noviny z domu, bo dřevo už ve Višni nahoře nebylo žádné. Vlakem jsem dojel z Havru do Vendryně, kde mě Zico nabral do auta, a když jsme se blížili k hranicím (tenkrát ještě kontrolovali), tak Zico už z dálky na pohraničníky řval z auta: „To jsme mýý, jedemé na skálýý“.



Jaké cesty si tam vážíš nejvíc?
Asi Makarónu a Kumm Omba, keré je určitě nejpěknější cestou ve Višni. 

Obtížnost ve Višni je docela poctivá, ne? Co desítky v zahraničí? Zkoušel jsi nějaké?
Jak jednou kdysi řekl Pen. Všechny cesty 8b/b+ ve Višni by v zahraničí byly tvrdé 8b pluska. Kupříkladu o Šamanovi za 7c+ říkají Polácí, že v zahraničí by to bylo lehké 8a. A cesty těžknou, jsou vyklouzanější, ulamují se chyty a stupy, když se urve k horšímu, tak se nic neděje, obtížnost zůstává, když se urve k lepšímu, tak se cementuje.
Zkoušel jsem snad jen Šakaly v Rodellaru, ale mám pocit, že už to stejně spadlo na 8a+/b. Moc pěkná cesta, to bych si chtěl někdy vylézt.


Protipól Višně je Súlov, který je o kousek vedle. Technické lezení po slepenci. Čeho si nejvíc považuješ tam?
No klasika je Nový zákon, který mě fakt potrápil a vylezl jsem ho s obrovským štěstíčkem. Ale nejpěknější jsou pro mě pohybově Súlovské návraty, přenádherný boulder.



Nový Zákon, Súlovské Návraty, to jsou cesty, které se moc nelezou. Čím to?
Ale už se lézt začaly. Návraty mají jednu obrovskou nevýhodu, nahoře se to zamechovává a je třeba si to očistit. My když to s Andrejem začali zkoušet po 6 letech, kdy do toho někdo naposled vlezl, tak se to normálně muselo kartáčovat ocelákem, mech, hlína, lišejník a děje se to pořád, to se dnes nikomu nechce.

Přijde mi, že jsi lezec, který umí prodat 110 procent svého potenciálu. Souhlasíš? :-) Prostě vždycky drtíš na max a tomu odpovídají ty cesty a v poslední době i bouldry. Sám mi pak tvrdíš, že na bouldrovce ti to moc nejde…
No je to tak, mně to prostě nedá.

Co bys poradil lidem, kteří mají problém s tím, že neumí lézt na skalách na max?
Jezdit ven, jak říkával Otík z Havířova: „lezení venku je úplně jiný sport, než na překližce.“ I když ve vyšších obtížnostech a hlavně v převisech bych řekl, že se to částečně maže.

Jedno z tvých období, které si pamatuju, byly meditace. Byli jsme na zájezdu v Legéru a tys každý večer hopnul na dvě hodiny pod deku. Ještě v tom pokračuješ? Nebo to byla jen epizoda nebo tě to ovlivnilo na celý život? Jak zpětně hodnotíš přínos meditací?
No to byla druhá fáze. Našel jsem tenkrát dobrého Mistra, resp. Mistryni a fičel jsem v tom několik let. Teď už tomu tolik nedávám, je to celkem asketický život a já na to prostě nejsem. Snad v příštím životě :). Asi tě to ovlivní, začneš se na život dívat tak trochu jinýma očima. Především je důležité rozdávat ostatním radost, zabavit je, ale to musíš být i ty sám se sebou spokojený. Ale sám musíš zůstat drsný, aspoň občas na povrchu, někteří to prostě potřebují ;-)

Pomohlo ti to třeba nějak v lezení?
Tak to nevím, psychicky určitě ne, s tím jsem problém neměl, ale zdravotně určitě ano. Já tenkrát nepil alkohol a nekouřil, to tělo takhle čisté funguje naprosto bezvadně. Škoda, že už tenkrát jsem nevěděl nic o raw.

Ty jsi se dal na raw stravu. A šup, po pěti letech jsi zase vylezl 8b. Jaký to mělo vliv a pořád v tom pokračuješ?
Raw je BOMBA! Doporučuju všem. Nikdo na planetě neohřívá jídlo, připadne mi to normální. Tělo bezvadně regeneruje a funguje. Já než s tím začal, tak jsem měl kupu předsudků, že mi bude pořád zima, když to nesním teplé, že to bude jednotvárné a co já vím. Opak je pravdou. Já měl celý život problémy se studenýma nohama, občas i rukama, tohle naprosto vymizelo. Jak mi vadilo lezení v kose, teď bez problémů v mínusových teplotách. To fakt cítíš, jak to v tobě koluje. Další věc je chuť. Veškerá jídla jsou postavená na koření. Řeknu ti z vlastních zkušeností, že raw veganská strava je mnohem chutnější než čistá veganská strava. Klasická vegetariánská má jednu jedinou devízu a tou je sýr, ale i tohle už se dá celkem slušně nahradit, tedy připodobnit. Dnes existují recepty na raw sýrové dipy, různé klobásky (komu tahle chuť chybí), pizza, mraky sladkostí, ale fakt pochoutky, slané krekry a co já vím. Hodně se dá koupit, komu se to nechce doma vyrábět a nechce skončit jen na salátech a mixovaných věcech, které jsou ale fakt, fakt dobré (základ většiny dobrot: avokádo). Nicméně kupované hotovky jsou drahé, přestože by to mělo být levnější, než produkce masa. Ale to je klasika, je to menšinová záležitost, tudíž ceny jinde. Jinak 100 % raw nejsem, večer jím cokoliv (neživočišného).

Tak a co teď? Procházíš nějakým speciálním obdobím? :-)
No procházím, ale to si nechám pro sebe.



V poslední době ses zase vrátil k boulderingu. Na Sněžníku se ti povedla Ribstole 8A a potom jsi na Modříně zbombil  Černobílou Trikolóru taky za 8A. Co bylo těžší?
Asi Trikolóra. Taky pěknější. 

Slyšel jsem, že si u každé cesty počítáš na kolik tě vyjde peněz, tzn. kolikrát jsi na ní byl a kolik zaplatil za výjezdy :-D Je to pravda? Jestli jo, tak za kolik jsi měl Trikolóru. A jaká byla nejdražší cesta, kterou jsi vylezl?
Hej tak to vůbec není pravda, kde jsi na to přišel?? Na Trikolóře jsem byl myslím třikrát, ale nejdráž by mě asi vyšel Nový Zákon na Súlově, protože tam jsem tenkrát jezdil z OV sám, kde už mě čekal Vojtěch, který tenkrát v Žilině studoval. 

Co jsi ještě na bouldrech zkoušel a co máš rozelezeno?
Zkoušel jsem toho mraky, ale všechno je to těžké, nejblíže přelezu, z těch pro mě těžších, mám asi Dýku na Modříně. Taky jsem jednou zkoušel Elektru na Boru, to si taky dovedu celkem představit někdy vylézt. A v září Zarzamoru v Albarracínu, ale to je tam ještě strašné teplo.

Plány na letošní rok? Bouldry nebo lano? Na co máš políčeno?
Bouldery. I když uvažuji o Višni. Taky bych měl na Súlově dolézt v Ježkově „Druhý kruh síly“ - vlastní projekt, ale fakt se mi tam nechce, já ho snad budu muset pustit.

Máš proježděné bouldry ve Švýcarsku, Fontáč, Albaracín… kde se ti nejvíc líbilo? 
Albarracín, jednoznačně. Já už miluju jenom tu cestu tam a zpět, koupačka na Cosa Bravě, nádherná Valencie a vůbec celé teplé Španělsko.



Nějaké tipy na oblasti, které nejsou úplně známé? Vím, že ve Španělsku jste toho projezdili víc.
To co jsme projeli a tenkrát to byly jen místní lokálky, jsou už dnes známé oblasti, takže takhle asi nic. Nicméně potenciál je v Españi nekonečný. Minulý rok nám v Albarracínu nějaký skoro místňák vyprávěl, že 70 km od Albu je oblast, kde je potenciál na cca 10 000 boulderů, matroš jako v Albu, ale není kdo by vytvářel směry, to je neuvěřitelné.

Taky jsi začal vrtat v nové oblasti Ježkov… jak ses k vrtání dostal? Baví tě to?
Jo, pár věcí jsem udělal. Jaksi jsem už neměl chuť pořád jen nacvičovat cizí cesty, přišlo mi to pořád to samé, navíc jsem to chtěl tak trochu vrátit. Jinak mě k tomu přivedl Andrej ze Súlova. To je druhý Andrada. Buď leze, nebo vrtá a čistí cesty. Na rozdíl od Daniho, ale ještě k tomu chodí do roboty, ale žádný kancl. Nechápu, kde tu energii bere. Si pamatuji, když jsme spolu dělali cesty, jak v neděli večer po celo víkendovém vrtání a čištění cest Andrej sedí v Ježkove pod stěnou a říká celkem fakt unaveně: „Dalibor, já som tak dorobený“. Ale hned v pondělí nanovo, robota, lezení nebo vrtání a pořád celý týden. Má ten člověk někdy pauzu?

Na jakou lajnu jsi nejvíc pyšný?
Tabula Rasa (asi 7c+). 47 metrů lezení, doporučuji. 2. půlka cesty fanastický matroš na Súlov, resp. na Potok. V cestě najdeš všechny sklony. Dokonce 15 metrový rajbunk.

Máš tam ještě nějaké vyhlídnuté směry?
Chtěl jsem vrtnout cestu hned vedle Tabuly, ale už mě prý někdo předběhl, vypadalo to tak na 7A+. Další směry by byly na hned protější věži, ta je snad ještě vyšší, ale vypadá to tam na samé 9áčka, ale bomba matroš, naprosto pevný. Předpokládám, že Andrej a Miro už tam cosik zrobili.

Co potenciál na úplně nové oblasti na Slovensku? Nevíš o něčem?
Zeptej se Pena, ten pořád něco na Slovensku objevuje, mám pocit, že jezdí čím dál dál, za chvíli skončí na Ukrajině.



Máš nějakou vysněnou cestu nebo boulder?
Vysněné mám jen oblasti. Chtěl bych zase do Siurany, tam to miluji.

A vysněná lezecká oblast? Kam by ses chtěl podívat?
A ajaj, to už jsem odpověděl výše. Tak ještě dodatek. Chtěl bych do Ameriky, nikdy jsem tam nebyl. Aspoň vidět Yosemity, Joshua Tree, Bishop. A vůbec trochu zažít jak takhle „svobodná“ korporace funguje.

Kdo byl/je v lezení tvůj vzor?
Ty woe vzor asi nemám, ale obdivuji Alexe Hubera za jeho všestrannost, Daniho Andradu za fanatismus, Johny Davese za šílenosti a jednoznačně Adama Ondru.

Díky za rozhovor!
Adam 


Tak a ještě pár otázek od Oliváče:

Čus :), máš přezdívku Lepra = proč :)?
Čus. No tu jsem obdržel ještě na učňáku, defakto to vzniklo ze songu „Lepra“ od metalové kapely Kryptor. Taková náhodička na delší vyprávění, která se se mnou vleče už od 16 let. Pamatuji si, že polovina lidí, co mě neznala si myslela, že jsem holka, když to je to vlastně Ta Lepra a druhá půlka při představování cukla rukou, aby něco nechytla ;-) Ale já měl vždycky přezdívku, Dalibor je totiž strašně dlouhé jméno a domácké Dali, nebo Dal není moc známé, takže jsem byl Niki, Šaryk (ze 4 tankistů a pes, ten polský seroš ještě asi znát budeš), Vodník, dokonce jednou jsem si naběhl i na Zrůdu.

:) Dobrý :) Ty jsi už taky pěknej lezeckej matador a prolezl ses až do desítek na skalách. Nebo i něco těžšího padlo? Sorry když tak, že nemám takový přehled :). 
Jak píšeš, pár 8béček padlo, jedno dokonce b/b+, ale zase tak moc toho nebylo. Na těžší cesty chyběla síla, vždycky mě zastavil nějaký boulder. 

Mám za to, že jsi hodně lezl ve Višni a na Súlově. Co je tvoje oblíbené lezení a kde to máš rád?
Vyrostl jsem na Súlově a je to pro mě taková domovina, kde si myslím, že to i umím. Cestovali jsme stopem, spali v bivaku, jídlo vařili na ohni - romantika. Nicméně postupem času jsem se dopracoval do Višně, a pokud bych měl říct, které lezení mám raději, tak jednoznačně Višňové, pohyby v převisu jsou zajímavější a rozmanitější, ty kolmáčoviny na Súlově jsou takové jednostranné (pár výjimek se najde). Vůbec si myslím, že vápno vyžaduje větší lezecký um, než slepenec. Musíš umět kozit mezi krápníky, špičkovat ve stropě, patovat a vůbec se snažit udržet nohy a celé tělo v převise. V kolmáčích defakto jen zalamuješ lišty a nasedáváš na nohy, pochopitelně to trochu bagatelizuju.



Ty ses na nějaký čas z lezení vytratil a zase k němu vrátil. Co se dělo a proč tomu tak bylo?
No já se ani tak nevytratil, spíš jsem neměl přelezy, jsou to takové roční vlny, taky jsem dělal cesty, takže ani nemáš moc času něco přelézt. No a co mě asi nejvíce odstřelilo, byl úraz na Maníně, kdy jsem vylomil spoďák pod prvním a žuchnul jsem z cca 9 metrů na jednu nohu, která to tedy neodpružila a skončila v pravém úhlu. Komplikovaná tříštivá zlomenina kotníku. Skončilo to operací, dlouhou rekonvalescencí s doživotním titanem v noze a ne zcela ohebnou nohou (ale do lezeček a lyžáků vlezu – hurá

Vrátil ses a začal boulderovat na skalách. Nebo už jsi se placatil po kamenech i před tím? Dostal jsi se do Přelezů týdne s 8A boulderem, ale tenkrát jsem tě nenahnal. Tak zkus ten boulder popsat dodatečně a jak to šlo :)
Občas jsme na bouldery zašli, tak jednou do roka. Od r. 2010 jsem začal jezdit více, kdy se to pořád kombinovalo s lanem, no a teď už jsem na lano nešáhl asi rok a půl (jo, byl jsem párkrát na překližce). Trikolóra? No co napsat, před rokem bych ti řekl, že tenhle typ boulderu absolutně není můj styl, žádný malý chyt, jen bočáky na stisky a udržet v tom tělo, nemít vrata. No a dnes?... sedlo mi to jak cyp. Když jsem v tom byl v tom poprvé, chyběl do přelezu opravdu malý kousek, nakonec jsem musel na Modřín dorazit ještě dvakrát. Myslím, že z Trikolóry je celkem dost videí, nemá cenu to více popisovat.

Plánuješ tento rok víc bušit na skalách? Návrat do těžkého lezení? 
Pokud bych se zase dostal do takové síly, co minulý rok, tak bych rád zkusil ve Višni Abadžikru (8b/b+) a Pantera (8b+), kterého jsem byl kdysi schopen dávat s jedním odsedem. Ale nevím, jestli se tam dokopu. Na jaře a na podzim je mi líto přijít o fantastické tření na boulderech a v létě a v zimě je to ve Višni úlet.

Takže vyšší ambice než 8b! Super :)
No posunul bych to rád, ale jsem na to asi líný, bouldering mě naprosto pohltil.

Zkoušel jsi někdy něco těžšího? A jak moc tě (ne)baví nacvičovat? 
Nejvíc jsem zkoušel 8b+. Pochopitelně, že lézt na OS je asi jednodušší, ale v dobře nacvičené cestě cítíš tu ladnost těla a pokud se ti povede přelez, asi si to více užiješ. Bez nacvičování nedáš své maximum, takže mě to asi baví.

Trénuješ? Jak? Kde? S kým? 
Trénuju, teď nejvíce 11 letou Adélku od kamarádky, druhá Sasha DiGiulian, škoda jen, že má takový strach z výšek, asi bude bouldristka. Já osobně trénuji podstatně míň, možná o to efektivně. Zjistil jsem, že nejlépe zatrénuju sám. Ti dnešní mlaďoši jsou tak silní, já s nimi jen leštím prdelí bouldermatku a celé to pro mě ztrácí smysl. Navíc jsem pořád venku, takže na nějaký supr trénink moc času ani nezbývá. Stejně mám pocit, že nejvíc zatrénuju venku ;-)



Co pracuješ a čím jsi chtěl být :)?
Jsem odborný asistent na Vysoké škole. Práce mě baví, rád předávám informace ostatním, i když na VŠ je to více o výzkumu a spolupráci s praxí, než o učení. Ale dovedl bych si představit dělat něco okolo lezení. 

Koho bys doporučil na další rozhovor?
S Tebou byl nedávno, co Adam, když už mě tak dvakrát vyzpovídal, byl minulý rok ve Flatangeru. Nebo mistr Majzlík? A vzhledem k tomu, že se vlastně zpovídají i Slováci, co takhle už dnes zmiňovaný Andrej Kamas? Vyber si.

Díky moc za pokec a ať se daří!
Není zač, taky ať se daří :).

Paráda :) Rozhovory běží a nahozený tip Andrej Kamas je dlouhodobě taky v plánu. By nám ho mohl pomoct Lepra vyzpovídat, co :)? By šlo ne?
Mějte se, držte se a těšte se na novou rubriku plus další pokecy. Jedemééé :)

Komentáře

  • Autor: Jan Korous09.02.2016 14:43
    Bomba rozhovor a vyborny vypravenky! Myslel jsem, ze redakcni masina jede na plny kotel a ona ma jeste rezervu na novou rubriku. Skvely, sem s tim!
    Reagovat
  • Autor: basketak09.02.2016 19:54
    mikiny napalm death a cannibal corpse.....sem se fakt pobavil:-) Vyborny rozhovor!
    Reagovat
  • Autor: Jan Daniel16.02.2016 10:52
    Pecka rozhovor! Úplně mě to koplo cca o 14 let zpět, Impuls, Albrechtice, Tiskárna s charakteristickým zvukem automatu na šipky a pachem z cigaret, starý Le Blok na Jindřichu, Súlov... A taky cesty (nejen s) Leprou na boulder v Třinci u Zica, co z Havru trvaly s přestupem v Těšíně přes hodinu, takže bylo dost času na parádní rozpravy... Nostalgie jak cyp :-)
    Reagovat
  • Autor: Michal Nondek16.02.2016 16:34
    Zdar, přidávám se k chvále a nostalgii. Přijde mi, že tihle pardálové mají o dost více co říci, než mladí sportovci. Naše horské začátky byly dost podobné - dneska se divím, že jsme to přežili ve zdraví a se všema prstama. Jen houšť rozhovorů s podobnejma - fakt by mně zajímalo, co dělají typy jako Zico, Mára Havlík, Bobuláč atd.
    Reagovat

Přidat komentář
Autor:  Pro vložení komentáře je nutné být přihlášen
Text:  

reklama