22.01. | Bboj č.2 | Výsledky |
19.02. | Bboj č.3 | Výsledky |
22.03. | Bboj č.4 | Výsledky |
08.04. | Bboj č.5 | Výsledky |
Boulder s.r.o
U Výstaviště 11, Praha 7
telefon: 605 700 816
OTEVÍRACÍ DOBA - STĚNA
Pondělí - Čtvrtek
9:00 - 14:30 & 17:45 - 22:00
Pátek
9:00 - 14:30 & 16:45 - 22:00
Sobota - Neděle
9:00 - 22:00
OTEVÍRACÍ DOBA - POHYBOVKA
sobota 6. 4. .: 9:00 - 19:00
neděle 7. 4. .: 9:00 - 19:00
OTEVÍRACÍ DOBA - BAR
Pondělí - Neděle
9:00 - 22:00
Vstupné:
Dospělí
180 Kč
Děti
130 Kč
Kompletní ceník
Kontakt a mapa
Už dlouho jsem chtěl do Špáňa. Viděl jsem miliardu fotek a videí. Všichni už tam byli a všichni (a to včetně mojí babičky) říkali jaký je to tam skvělý a cool lezení. Loni jsem si pár dní před odjezdem natáhl šlachu. Takže když jsme letos konečně seděli s Lionelem, Makakem a Fíkem v našem až po střechu naloženým autě, tak jsem si docela oddechl. Lionel sehnal průvodce na Siuranu, Margalef, Rodellar a Rigloz. Kromě Makaka jsme nikdo před tím ve Špáňu lízt nebyl. Po cestě jsme chtěli vzít na pár dní Tarn, ale všichni nám říkali, že jet do Špáňa v půlce března je trochu pozdě a že bude vedro a ať jedem radši rovnou tam a Tarn vezmeme třeba po cestě zpět. Ok. Makak řekl, že by chtěl začít v Rodellaru, protože tam toho nalezl nejmíň. Abyste tomu rozuměli - Makakova návštěva v lezecké oblasti je vždycky takový malý kobercový nálet. Jeho pravidlo zní: nikdy víc jak 3 pokusy do cesty za den. Většinou je však jen jeden a ikdyž je neúspěšný, tak Makak už nastupuje do další cesty. Vzhledem k tomu, že nedává restdaye a leze od soumraku do úsvitu a často i potom, tak dává slušnou porci cest na výjezd. Ve Španělsku byl před tím jen jednou a přesto existují v Margalefu sektory, kde už má vylezené všechno. Abyste ještě rozuměli těm jeho restdayům- když jsme přijeli do Špáňa a dohadovali se na poměru lezeckých a volných dní, tak Makak prohlásil (a to s námi nejel domů, zůstával asi o 3 týdny déle. Či-li tam byl skoro 2 měsíce), že by chtěl dát rest 9. nebo 12. den, protože odpočíval doma. Loni. Když měl antibiotika.
Makakovy záda
Takže jsme teda dojeli do Rodellaru. Zakempili jsme to na parkovišti a zůstali tam celých 10 dní. Rangery jsme neviděli a nebyl důvod se stěhovat. Ostatní naše nelezecké spolubydlící na parkáči prý rangeři vyhodili pod pohrůžkou pokuty 60 E, ale my byli v době jejich návštěvy ve skalách takže v poho. Nikdy předtím jsem na tufách nelezl a můj spolulezec nechtěl lízt po ničem jiném. Taky jsem od začátku roku nebyl na laně a i delší než 5-ti krokový bouldery mi dělali problémy. Lionel zase nechtěl lízt v sektorech, kde nebyla alespoň nějaká 40 m linka. Abych to zkrátil...Po 3 dnech jsem byl rozhodnut prodat lano a expresky a zbytek svého lezeckého života jsem chtěl strávit na Petráči lezením na šutry, které jsou mi po pás. Taky vedro nebylo úplně takový jak všichni slibovali. Péřovku jsme nesundávali ani na noc do spacáku a po večerech hrávali hru "kdo má víc vrstev".
Lionel ve dvou bundách
Po tom co napadl v horních polohách Rodellaru sníh a teploty v noci spadly k nule jsme odjeli na jih za sluncem a teplem. S Kubou Křovákem a Anežkou jsme měli sraz v Siuraně kam přejížděli z Chullily. Když jsme dojeli na horní parkoviště do Siurany, tak nám od nich přišla sms, že vzhledem k větru a zimě jedou raději do Francie. Je pravda, že takhle jsme si teplo a sluníčko úplně nepředstavovali. Já jsem ale byl rozhodně pro zůstat v Siuraně, protože na skalách byli chyty a to mám rád. Během následujících dní jsme dvakrát přejeli do Rodellaru a zpět - dle počasí a výskytu spolulezců. Čím déle jsme totiž ve Špáňu pobývali tím více jsme se snažili Makaka nacpat k někomu jinému. Jeho tichá ranní frustrace z pozdního začátku lezení (cca v 10 hod) se postupem měnila až k téměř mírné slovní konfrontaci s ostatními členy výjezdu. Jednou takhle dokonce z čirého zoufalství vylezl ráno ještě před snídaní jednou nohou ve spacáku čtyřicetimetrové stropové 7c pod nímž se tu noc zrovna spalo. Už ani nevím kdo ho jistil a možná i já. My jsme ještě tak nějak všichni na protest spali.
Nebe nad Siuranou
Závěrem, protože článek je výrazně delší než zábavnej, ale musím říct, že se mi tam líbilo. Hodně se mi líbili ty detaily, který ukazujou, že jsi ve světový lezecký oblasti a že lidi tu lezení berou vážně. Třeba že v maličkých potravinách nad parkáčem v Rodellaru se kromě čerstvé zeleniny ze zahrádky dala koupit i Transgression od Evy Lopéz za 200 E. Nebo v Margalefu mě zase uprostřed otvíračky(ve 4 hod odpo) vyhodili z kavárny, protože si servírka šla zalízt. A nebo když jsme seděli pod noční oblohou v Rodellaru a po pozorování padajících hvězd jsme se Makaka ptali co si přál a on naprosto vážně prohlásil, že zrušit restadye :)
Jedna kýčovka ze Siurany
Text: Kuba Novotný