Profily lezců - Rozhovor

Chtěl jsem se tě zeptat na ten tvůj pád v Ádru. Co se tam stalo?
Čím víc nad tím uvažuju, tak si uvědomuju že to byla naše chyba. Šli jsme na Křižák se jenom projít, že ani nepolezeme, protože bylo po dešti, ale viděli jsme bandičku jak leze, a tak jsme šli taky. Takže jsme vylezli nějakou pětku, to bylo v pohodě, potom jsme lezli nějakou spáru, z té jsme utekli no a řekli jsme si že dáme ještě poslední cestu a potom půjdeme na fesťák. Ta poslední cesta, ani nevím co to bylo, měla jeden kruh. Dolezl jsem na hranu, měl jsem založené hodiny, takové pocitovky a vyrval se chyt. Zemovka okolo patnácti metrů, dopadl jsem na nohy, s nimi jsme neměl nic, ale od pasu nahoru jsem byl dolámaný. Tři žebra zlomená, propíchnutá plíce, páteřní výrustky, otřes mozku, rozbitá hlava... už si to ani nepamatuju. Docela prča byla to, že jsem byl v té době náruživý kuřák a hned jak jsem se pod skálou probudil z komatu, tak jsem říkal Dankovi ať mi dá cigáro, protože jsem věděl že půjdu na intenzivku, a že tam mi nepovolí si zakouřit. Naštěstí tam byla jedna lezkyně - zdravotní sestra a ta říkala: "nedávej mu to cigáro, co když má propíchnutou plíci". Potom mi v nemocnici řekli, že kdybych si to zakouřil, tak je tam devadesátiprocentní pravděpodobnost, že nepřežiju.

Neměl jsi potom problém začít s lezením?
Vůbec žádný. To bylo prvním rokem, kdy jsem lezl a měl jsem do toho obrovský zápal, takže nebyl žádný problém. Měl jsem trochu strach z lámání chytů, takže jsem všechno zkoušel, jestli to drží, ale ten tunel byl obrovský. Po třech měsících, když jsem měl ještě na rukou sádry, tak jsem zkoušel viset na campusu.

Šlo to?:)
Jo šlo:). Ale pamatuju si, že před tím úrazem jsem udělal deset shybů a potom tři.

V letošním roce (2006) začínáš více přelézat stupeň 8a+ a více. Čím to? Je to vylezeností nebo si během zimy 2005 více trénoval.
No myslím si, že to je vylezenost, léta lezení. Ty sportovní cesty, to je vytrvalost. A vytrvalost nezískáš za tři roky, pokud nejsi mutant jako Adam nebo Mráza. Já lezu osm roků a myslím si, že to je ono. Teď už cítím, že když udělám v cestě těžký bouldr, tak mi nenateče. Dříve když jsem krokoval těžké cesty, tak jsem udělal těžký krok a byl jsem v hajzlu. A zhouplo se to až tento rok. Určitě se tříbí i ta technika, člověk se zdokonaluje časem. Časem i zjistíš co je lepší trénovat, nechodíš si jenom zalézt, ale zjistíš co ti chybí, tak to trénuješ.

Kde trénuješ a jak?
Tady v okolí... Když chceš lézt na vápně tak je nejlepší trénovat silovou vytrvalost, takže jsem hodně chodil na Impuls. Důležité je to střídat, byli jsme v Povážské Bystrici, v Kuřimi, na Rajčeti. Taky mě to baví více, než chodit na jednu boulderovku.

Myslíš si, že kdyby tady byla přístupná nějaká lepší a vyšší stěna, tak by tě to posunulo dál?
Myslím si, že jo.

Máš ambice na 8b+ nebo třeba i 8c? Budeš se pokoušet o přelez tohoto stupně? Pokud ano, do kterých cest by ses rád podíval.
Určitě zkusím.Chtěl jsem zkusit Haremheba ve Višňovém - 8b/b+ nebo možná Velkého Haremheba 8b+. Určitě nejsem nějaký talent, takže jedině v domácích oblastech. Že bych někde jel do zahraničí a přelezl tam 8b+ to nepůjde, to bych tam musel být dva roky:).

Vypadá to, že jsi spíše vytrvalostní lezec. Neláká tě přesto přelézt těžší cestu třeba v Juře?
V Juře jsme byli minulý rok... ty osmáčka tam šly, osmápluska ne:). I když minulý rok jsem byl výrazně slabší, takže jsem nepřelezl žádné 8a+. Jura je pěkná, minulý rok se mi tam líbilo, tento rok už mě to moc nenadchlo, začal jsem tíhnout k zahraničním cestám - krápníky, vytrvalostní cesty i po větších chytech, prostě lezeš metry.

S kým trénuješ a s kým lezeš?
Řekl bych že to je chaos. Prostě lezu s tím kdo se naskytne. Vůbec nemám partnera, kdysi to tak bylo, že jsme chodili taková bandička. Hodně jsem lozíval s Dankem (Sládkem). No a na skalách nejvíce s váma a se svojí partnerkou. Mně tak připadá, že Fasol už je jediný, který pořádně jezdí, vyjma Pena.

Co říkáš na lezení v Ostravě?
No myslím, že se to rozjelo, boulderovka od Milana se Sašou (Le Blok) má na to vliv. Myslím si že to je docela boom, chybí tady pořádná stěna.

Co bouldering?
Ten mě totálně nadchl. Když jsem byl letos na Sněžníku, tak jsem myslel, že nechám lana. Pak jsem byl na laně, a to mě zase stáhlo. Ale mám takovou obavu, abych příští rok neskončil jenom na šutrech. Je to takové hračičkování, pohoda, žádný stres a když se sejde dobrá banda a hecuje, tak je to supr.

Kde se ti na bouldrech nejvíce líbí?
Asi Sněžník, protože tam je takový klid  a samota. Ale i Ostaš je dobrý, Petráč, Chřiby.

V ot a od píšeš, že se zajímáš o duchovní život. Co si pod tím mám konkrétněji představit? Napomáhá ti to s koncentrací a při přelézaní těžších cest?
No já vlastně medituji na metodu Quan Yin, která pochází od samotného Buddhy, zasvětila mě mistryně Ching Hai a jedná se o tu meditaci a klidnější život. Ale každopádně to nedělám kvůli lezení. Možná Chris Sharma nebo někdo to dělá pro lezení, nevím, já věřím v to, že člověk může dosáhnout vyšší úrovně, věřím v karmu, že se tady člověk pořád vrací, dokud nedosáhne plného osvícení a už se tady nemusí vracet, protože je ve vyšším životě a navrací se zpátky k Bohu. A o to jde, pozvednout úroveň svého vědomí na co nejvyšší mez, na úroveň samotného Buddhy.

Jaké máš cíle na příští rok?
Jak jsem říkal, ten Haremheb ve Višňovém a určitě bych chtěl jet do Španělska. Možná bych se chtěl mrknout i na Kalymnos, ale nevím jestli to vyjde.

Ve Višňovém si přelezl svoji nejtěžší cestu Makaron 8b, mohl bys ji trochu popsat?
Fantazie:). De facto vylezeš celý Maraton za 8a+, kde je dost těžký bouldr a na konci Maratonu lezeš přímo, kde začíná boulderingové lezení, špičky, paty... úplně jiný charakter cesty a nejtěžší boulder je na konci, kdy už jsi hotový z celého stropu a jsou tam strašně malé mrdky.

Lezl jsi nějaká jiná 8b i jinde než ve Višňovém?
No lezl jsem Nový Zákon na Súlově, který teď spadl na 8a+ kvůli nějaké přisekané liště, kterou stejně nikdo nepoužívá. Škoda, to je taková debilní kauza. Je to technické lezení po lištách v kolmáči, to mi docela sedí. Ale je to těžké na nacvičování, musíš mít dobré podmínky a taky tam nedáš více než dva pokusy za den jak to žere prsty.

Vrátil si se s Rodellaru. Splnil tvá očekávání? Máš tam něco rozlezeného? Co konkrétního?
Jednoznačně doporučuji Rodellar všem. Je to nejenom lezení, kde všechny cesty mají třicet pět metrů, ale i prostředí je nádherné a je tam super kempík, který vyjde na pět eur na osobu. Je to taková pohoda, zaparkuješ auto v kempu a už nikam nejezdíš, pěšky je to kousek. Každý rok tam vznikají nové cesty, já jsem měl průvodce, který je dva tři roky starý a měl jsem i nového, kde bylo snad o polovinu více cest.

Mohl bys nějak popsat jak na tebe působilo to prostředí a španělští lezci?
Mě se zdálo, že se všechno točí tam, že tam to žije, potkáš tam Andradu, Rámona Juliána, tu španělskou bandu. Když jsem se vrátil, tak mi to připadalo jako kdybych se vrátil z nějakého house party.

Cos tam přelezl?
No hned první den 7b+ na OS, potom 8a na druhý pokus - to už jsem psal na rockstars - je to čtyřicetimetrová cesta ve čtyřicetistupňovém sklonu celá po madlech akorát ve čtvrtce je jeden bouldřík. Potom jsem nacvičil 8a+. Po přesunu do Terradets se mi povedlo 7c na OS a pak to 8a na OS.

Když už jsme u toho, vážíš si více OS stylu nebo RP?
No já si myslím že onsajt je onsajt. I když mám obrovskou radost z toho Makaronu. Myslím ale, že ve stylu OS se projeví všechny přednosti lezce, nejenom síla - technika, taktika, morál.

Preferuješ vápno nebo písek?
To je těžká otázka, já jsem doteď tvrdil že hlavně písek, už kvůli tomu prostředí. Písek je prostě životní styl, to je něco úplně jiného. Ale co jsem se teď vrátil z Rodellaru...nevím, každé má svoje. Vždycky jsem si myslel že písek je strašně technický, ale postupem času zjišťuju, že vápno je techničtější. Je to takové kreativnější, větší gymnastika. Navíc jakmile se dostaneš na určitou klasifikaci, tak si ty vytrvalostní cesty užíváš.

Kde si myslíš, že bys byl, kdybys nezačal lézt? Pokud vím, tak jsi dříve vedl trochu jiný život než teď.
Těžko říct, jak jsi říkal, hodně jsem kdysi kalil, ale když jsem začal lézt, tak jsem pořád ještě kalil. Spíš mě od toho odvedlo to duchovno a chtěl jsem se zbavit všech těch návyků, jako že jsem kouřil třicet denně a chlastal deset piv nebo drogy a všechno možné. No a kde bych byl, kdybych nelezl... asi bych meditoval ještě více.

Chtěl bys něco vzkázat?
Poslední dobou se snažím vyvarovat toho, abych byl protivný na svého parťáka, když mi dá třeba větší prokluz. Všímám si, že když spolu leze pár, jako muž a žena, tak po sobě strašně štěkají. Cizího neseřveš, ale když jsem s Mirkou, tak na ni začnu ječet nebo ona na mě. Prostě, aby si to člověk rozmyslel, než začne křičet, já když to občas vidím, tak mi připadá, že to je na rozchod.

Dík za rozhovor.
Nemáš zač:).

Rozhovor připravil: Adam