Profily lezců - Rozhovor

Textový rozhovor je částečným přepisem videorozhovoru. Fojťase jsem zpovídal během MČR na Smíchoffě v izolaci.

Jsi ženatý, máš dvě děti. Jak to zvládáš s lezením?
Pokud máš fajn partnerku, která ti to toleruje; lezení a sportovní lezení je především trénink na umělé stěně a to tolik nezabírá času. To se dá pak zvládnout.

Ty máš ale teď nějaké zranění, ne?
No loni se mi po...l loket a místo toho, abych trénoval, tak furt řeším, co loket. Naštěstí mám sport obecně rád takže mi to zas až tolik nevadilo. Loni po závodech jsem jezdil jenom na běžkách, protože byla parádní zima. Na jaře jsem začal jezdit na kole. No, ale potom už mne to začalo štvát, protože všichni kolem mne začali jezdit na výjezdy a já furt řeším loket...

A jak sis to vlastně udělal?
No to začalo v listopadu po závodech na Sport Life. Lezlo se mi dobře, ale už to začalo pobolívat. Řekl jsem si, že ještě ale zkusím v prosinci závody na Ruzyni. Jenže tam už byl ten loket špatnej. Říkal jsem si, že teď bude chvíli pauza a on se za měsíc dva zlepší. Jenže on se nehojil a najednou byl duben, tak jsem začal jezdit po rehabilitacích, ale to vůbec nepomáhalo. Pak jsem nakonec sehnal nějakého sportovního doktora, ale to už bylo na konci června...Ten mi nevím co píchnul do loktu a od té doby to docela přestalo.
No a díky tomu, že byl nádherný podzim, tak jsem si alespoň pak zalezl v Moravským Krasu. Takže to byl letos víceméně můj trénink.

A co se ti povedlo v Krase přelézt?
Letos jsem si chtěl vylézt Sámera Issu. Je to cesta od Póla. Dali tomu s Pilkinem 8b a loni to myslím opakoval Adámek. Oni tvrdili, že je to těžší osmbé, ale mě se to od začátku nějak nezdálo a nakonec jsem si to shodil na 8a+. Pak je tam nová cesta, kterou dělal Adam loni, ale jak se to sákryš jmenuje :). Myslím, že Monkey busines? Taky asi desetmínus. Taky parádní cesta. Pak jednu novou 9+ vedle Polových Pohádkových snů při vstupu do Sloupu. Od Ivoše tu Dračí krev, kterou jsem teda taky po domluvě s Věrkou shodil na 10-. Takže svým způsobem nic velkého, ale parádní cesty.

Ty jsi měl super sezónu tuším před dvěma lety?
No, to jsem vylezl Pietru Muratu 8b+ a velice rychle Missing link 8b+ v Ospu. Ale stejně si asi nejvíce cením Los Brňos 8c ve Višňovém. Na to jsem jezdil opravdu dlouho. Když jsem přelezl Pantera 8b+, který je podle mne taky lehčí, tak jsem zkoušel tu spojnici do Los Brňos, kde je takový dlouhý kříž a to jsem si poprvé říkal, že to s mojí postavou nemůžu přelézt. Ale potom, časem, se našla varianta, jak to jde lézt, ale pro malý lidi je to fakt těžký. No a tak jsem tam jezdil, protože to je super tréninková cesta a s Davidem Mazákem jsme ji loni na podzim vylezli. A z tý cesty jsem měl opravdu velkou radost, protože jsem ji nosil v hlavě nějaký čtyři roku. Takový ten vývoj, kdy na začátku jsem byl přesvědčený, že to vůbec nevylezu, pak jako že už to nějak lezu, ale pořád chybí síla no a pak se to všechno sejde a je to super :).

No a když to porovnáš s Pietrou Murátou?
Muráta mi zabrala asi rok. Nalézal jsem do toho poprvé v roce 2001 s Tufim, který to velmi rychle přelezl. Já jsem tam dolézal na hranu té střechy a padal jsem ve skoku do lišty, ale až další rok na podzim v září jsem to vylezl. Ale to už bylo takový, že to už muselo padnout.

A hned vedle Muráty máme Reinis Vibes 8c/c+, tak jak s touhle cestou to vidíš?
Kdybych byl zdravej, tak do toho rvu, protože to je nádherná cesta. Atletický lezení, pěkný chyty, dá se to odkrokovat a padáš na vytrvalost. Na konci se to ztíží, zmenší se chyty. Ale já prostě teď pořád řeším, co s tím loktem... V okamžiku, že bych mohl plně trénovat, tak lezení je stále pro mne sport číslo jedna, ale prostě to teď úplně nejde.

Na druhou stranu je dobrý, že tady řešíš, že nemůžeš trénovat, ale teď se nacházíme ve finálové izolaci MČR na obtížnost. Do finále jsi se probil na parádním třetím místě, tak to není zas tak zlý, ne? :)
No jo no :) Sejde se pár dobrých okolností, že Andrej postaví dobrou cestu po malých chytech, která mi sedne a je to tam. Ale rozhodně z toho nevyvozuju nic o své formě, protože moje forma je teď bííídná. Vím, že se tomu tolik nevěnuju. Ale hodně mi pomohl podzim, kdy jsem v Krasu lezl po malých chytech a taková v podstatě byla tady semifinálovka.

Pietra Murata a Los Brnos jsou pro tebe hodnotný přelezy vytrvalostního charakteru. Zajímalo by mne, jaký názor máš na tyto cesty v porovnání právě s Moravským krasem? Máš ho v podstatě za rohem.
Já jsem měl takový období, že jsem si říkal, že nemám v Moravským Krase co lézt. Já jsem si jednu sezonu přelezl Bubu 10+ , Kašpárka, Evoluci...takový ty klasiky. A pak jsem si říkal, že to už jsou tam jenom takový grcáky :) , ale je fakt, že v poslední době tam Adámek dělá nový cesty a Polo taky pořád a najednou zjistíš, že těch cest, co jsou pěkný je tam dost. Nejsou to třeba cesty na hranici mé výkonnosti, ale je to pěkný lezení.

Spíš co jsem přesněji myslel je takový to porovnání Krasu s jinýma oblastma. Jestli ten Kras je opravdu natolik jinej a těžší než já nevím třeba Jura, Arco atd?
No je to tak, jak vždycky říkám. Do Krasu můžeš přijet se slabým tělem, ale musíš mít silný prsty. Výjimka je Kašpárkův hrobeček. V Arcu a jiných sportovních oblastech je to prostě jak o silných prstech, tak ale i o perfektním těle. Myslím si, že v Krase na 90% cest stačí mít silné prsty a umět stát na uklouzaných stupech.

Co Čarodějův učen? Zkoušel jsi ho? Pro mne jako nekrasového lezce mi přijde jako taková mýtická (přelomová) cesta.
Loni jsem v tom párkrát byl s Věrkou. Věrka v tom vypadá naprosto famózně. To je takový veřejný tajemství, že to má na spadnutí. Ale mě tam dělá problém právě ten nejtěžší boulder, který je pro menší lidi těžký. Proto to Adam ještě nevylezl, protože musí počkat až trošku doroste :). Je tam povinný boulder s blbými stupy do dalekého bekhendu, který musíš nabrat a přiskočíš takovej malej chyt za nehty. Vyloženej nehťák, za který musíš zabrat a jdeš do velkého chytu. Nevím, jestli dokonce tam nedostal ten loket největší bomby.
Ale určitě je to krásná cesta. Legenda, ale bohužel...
 
Další cíle tedy v příštím roce? Lezení se určitě věnovat budeš. Při dětech to jde?
Lezení mne určitě baví a při dětech to jde. Jak říkám je to prostě otázka toho, abys měl takovou partnerku, která toleruje a určitě se to dá. Tu cestu si najdeš. Ze začátku se dítěti musíš věnovat víc, ale jak už je větší jde to líp.
A ty můžeš odjet na výjezd, ale už nepojedeš na tři týdny.

Další otázka směřovala v podstatě k tomu samému a to je Proces 9a ve Višňovým?
Víš co já už jsem zjistil, že už nemám takový ten drajv jaký jsem míval dřív. Mít cestu v hlavě pořád na ní myslet. Mě už je to v podstatě jedno, jestli tu nebo tu přelezu nebo ne.

No na to se právě ptám. Jestli máš v sobě takový ten motor na přelezení těžké cesty.
Spíš vím o cestách, které bych si rád dolezl :). Právě třeba Reinis Vibes, ale všechno záleží od toho zdraví.

A dál? Když už nebudeš moci výkonnostně lézt? Hodláš se věnovat trénování? Sparingu?
Samozřejmě v úvodní fázi budu mít tendence vést svoje děti ke sportu. Nenásilnou formou. Jestli je to do budoucna bude bavit nebo nebude se uvidí. Rozhodně je do toho nebudu tlačit.
Jsme sportovně založená rodina takže je určitě budu spíše podporovat ve sportu než třeba ve hře na piáno :). Ale určitě budu chtít pořád lézt na skalách. Teď jsem měl třeba ohromnou radost, že je zpátky natlučený Vysoké napětí.

No to je super. Klobouk dolů před Albertem.
Když jsme s Davidem Mazákem začínali lézt, tak jsme okolo toho chodili a koukali. Už mi nejde o to číslo, ale o to, co je to za cestu. O linii.

Pojďme ještě proběhnout tvoje začátky v lezení :)
No já začínal pozdě. S Davidem Mazákem když mi bylo 21 let ve čtvrťáku na výšce. Byl jsem na umělý stěně a přijel jsem do Přerova (jsem původem z Přerova). Hned za Davidem a tý woe lezení to je náš sport :) Do té doby jsem hrál fotbal, chvíli karate a pak tedy jakože lezení. Oba dva jsme takový tréninkový typy takže jsem do toho naskočili a lezli jsme v okolí Přerova. Pak do Krasu. A začalo se objevovat vápno a už to valilo. Mráza v tý době začínal lézt.

To musel být super motor. Mít vedle sebe Mrázu. To jste mu to dávali, ne :)?
No já jsem mu to nikdy nedával :), ale bylo to super období, kdy Mrázovi bylo 16 let a hodně jsem jezdili s Tufim. Byla jsme taková správně na lezení nadržená banda.
Tufi měl u sebe doma parádní boulderovku a tam jsme všichni trénovali. Myslím, že právě tam Mráza do těch svých prvních svěťáků vyrostl. Chodila tam taky Věrka se Sukem. Dali se tam udělat parádní 60 krokový bouldery. To už jsou spíš cesty. To si myslím, že nás katapultovalo.

No a to je v textové podobě vše...Další povídání s Fojťasem najdete ve videorozhovoru.

Rozhovor připravil Oliváč