Rozhovor s Danielem Woodsem

S laskavým svolením 8a.nu vám přinášíme překlad rozhovoru s Danielem Woodsem. 

Daniel je již od roku 2006, kdy oslavil své 17 narozeniny,  jedním z nejlepších bouldristů na světě . Vylezl více než 12 boulderů 8C a těžších (z toho 5 v roce 2011). Zúčastnil se jedenácti Světových pohárů v boulderingu a v šesti skončil do 5. místa. Ve sportovním lezení má přelezeny dvě 9a a jedno 9a+. Většina z tohoto rozhovoru vznikla během 15 minutového chatování na facebooku! 

Jaké jsou tvoje plány na jaro a celý rok 2012?

Tohle jaro budu doma v Boulderu v Coloradu. Od března bych se rád začal věnovat sportovnímu lezení.  Chtěl bych navštívit oblasti jako Southern Utah, Red River Gorge, New River Gorge, Smith Rocks, a místní oblasti v Coloradu. Budu i bouldrovat, ale hlavně bych chtěl lézt s lanem. Během léta plánuji cestu s Paulem Robinsonem, Courtney Sanders a Alex Kahn do Afriky.

Daniel s Courtney Sanders

A co světový pohár?

Stále si nejsem jistý svojí účastí na Světovém poháru. Jsem závislý na lezení venku a vím, že objet celý světový pohár vyžaduje mnoho úsilí. Chci se zúčastnit ABS (American Bouldering Series), TNF (The North Face Cup) v Tokiu a UBC (The United Bouldering Championship). Záleží na tom, jak mi to půjde na těchto závodech, a možná se pak zúčastním několika závodů SP, ale ne všech.

Co nám povíš o svém tréninku a posouvání svých hranic? Jak to vidíš?

V tomto roce chci stále bouldrovat, lézt s lanem a soutěžit. Jediná věc, kterou mají tyto věci společnou, je pohyb. Všechno, co potřebuji, je zvýšit motivaci. Mým cílem je měnit se ve vyzrálého lezce a s tím přijdou mnohá selhání (a mnoho obětí), ale já si vytvořím větší motivaci, abych překonal ta selhání a tím se stanu lepším lezcem...obětí mám na mysli ztrátu bouldrové síly.

Trénink...jenom lezení nebo máš nějaký systematický plán?

Naučil jsem se, že nejlepší způsob, jak se stát silnějším je nechat tělo odpočívat, když se cítí vyčerpané. Nemá cenu trénovat víc hodin, když se člověk zhoršuje po prvních dvou. Minulý rok jsem se snažil opravdu hodně lézt a hodně jsem se do toho nutil, takže lezení se spíše než koníčkem stalo prací, která se musí udělat. Můj trénink se skládal ze tří hodin tréninku síly; na konci jsem ještě trénoval na kampusu. Byl jsem díky tomu fyzicky silnější, ale psychicky opravdu slabý. A psychická síla je v lezení mnohem důležitější než fyzická. Chci posílit svojí psychiku tím, že budu provozovat různé formy lezení, nejen jednu. Dokážu ale myslet jenom na jednu věc, takže pro mě bude náročné mít více úkolů najednou.

Pro mě to znamená dvouhodinový silový trénink 3x týdně. Vyberu si 10 bouldrů, polovina je 8A, druhá polovina 8A+ - 8B+ (jsou to bouldry, které jsem už předtím vylezl, jen pár z nich je ještě nevylezených). Snažím se vylézt těchto 10 bouldrů za dvě hodiny. Takto člověk zvyšuje svojí maximální sílu a odolnost. Snažím se začít dvěma nejtěžšími bouldry, pak lezu dva "lehčí", pak zase dva těžší a tak dále. Cílem tréninku je vylézt 1 boulder 8B+, 2 8B, 2 8A+ a 5 8A. Každý si může upravit obtížnost bouldrů a vyzkoušet tento model. 

Nejlepší tréninkový tip, který jsem objevil, je nalézt svoje slabiny. Člověk je buď může najít sám, nebo mu je může říct jeho lezecký partner. Jakmile někdo přijde na to, kde jsou jeho slabiny, měl by vymýšlet takové bouldry (nebo nechat někoho jiného, aby je vymýšlel), které jsou zaměřeny na odstranění slabých míst. Zkoušel jsem cvičit na konci tréninku, ale nemyslím, že by mi to moc pomohlo. Nejlepší způsob, jak se zlepšit v lezení je lézt a učit se od jiných.  

Ve sportovním lezení se cítím jako nováček, takže chci zažít všechno. Lehké cesty jsou stejně důležité jako těžké; také chci lézt všechny styly cest-dlouhé i krátké, převislé i položené. V tomto duchu jsem bouldroval a chci tak lézt i sportovní cesty. Kromě RP přelezů si chci zlepšit i schopnost lézt onsight. Chci si vybrat těžkou cestu pro RP přelez a cvičit ji, a potom chci najít nějaké snadnější cesty a zkusit pár onsight pokusů. Doufám, že tímto způsobem dosáhnu obou cílů-lézt onsight je pro mě stejně důležité jako lézt RP. 

Každý vrcholový lezec, který tvrdí, že čísla nejsou důležitá, lže. K výborným výsledkům nás pohání to, že vidíme pokrok a není důvod snažit se, pokud bychom neměli něco, čím se měří pokrok. Čísla by neměla být tou jedinou věcí, o kterou jde, ale přesto hrají obrovskou roli, pokud se týká pokroku v lezení. Je ale důležité ukázat, že lezení je zábavný sport, díky kterému lze cestovat, poznávat nové lidi a posouvat vlastní hranice. Pokud se týká nadhodnocování obtížnosti, na tom dobře zapracoval Dave. Některé bouldry byly nadhodnoceny hlavně z důvodu získání peněz od sponzorů. Rád hodnotím bouldry podle osobních zkušeností, získaných lezením různých typů bouldrů na rozličných skalách. 8B+ na pískovci je pro mě těžší než na žule kvůli povrchu skály. Žula má hrubší povrch, což dovoluje líp "zabrat". Na pískovci je třeba více se natahovat po chytech, zatímco u většiny cest na žule nejsou tak dlouhé kroky. To všechno vyplývá jen z mé zkušenosti, ale každý má samozřejmě jiný názor. Dvoumetrový člověk by mohl vylézt boulder po chytech, vzdálených na rozpětí jeho paží, což by mohl být nejtěžší boulder na světě, kdyby měl rozpětí paží +20 cm. (Daniel má 170 cm a rozpětí + 10 cm).  

Je v pořádku dotýkat se chytů před pokusem ve stylu "flash"?

Věřím, že je to v pořádku. Flash má být snaha o vylezení cesty nebo bouldru prvním pokusem s co nejvíce informacemi. Ohmatávání chytů, sledování videí, prohlížení fotografií a přímé informace o cestě považuji za přijatelné. Jediná nepřípustná věc je věšení se na chyty, pokud člověk nestojí na zemi. Podle mě první pokus o vylezení cesty začne tehdy, přestanou-li se nohy dotýkat země.

Lezení na on-sight je něco jiného. On-sight by měl být čistý, což znamená, že lezec nemá žádné informace z videí, fotek a od jiných lezců. Na rozdíl od flashe by se lezec před svým pokusem neměl dotýkat žádných chytů. Také slaňování, při kterém by si lezec prohlédl chyty, není přípustné pro onsight. Všechno by mělo začít od země. Cílem onsightu je nalezení vlastní cesty k topu, což dělá tento styl lezení tak výjimečným.

Onsight a flash se od sebe zásadně liší, ale mají jednu společnou věc a tou je snaha o vylezení cesty na první pokus, což je vždycky úchvatné.

Lezení pro mě znamená nacvičování a zkoušení. Existuje tolik typů chytů, povrchů skal a pohybů, které je třeba si zapamatovat. Ačkoli pohyby jsou rozdílné, mnoho kroků a chytů je podobných; na tyto podobnosti se lze zaměřit před pokusem o onsight nebo flash. Trvá desítky let lezení na různých typech skal a cvičení pohybů, než se získá široká škála různých pohybů. Když si člověk osvojí tuto "pohybovou základnu", všechno do sebe začne zapadat; RP přelezy budou rychlé, onsight bude pod kontrolou. Jakmile se člověk dostane na určitou úroveň při RP přelezech, věřím, že může lézt onsight na té samé úrovni nebo jen těsně pod ní, pokud je na to dostatečně fyzicky i psychicky připraven. Lézt onsight nebo flash na úrovni svých RP schopností vyžaduje zvláštní typ cest. Taková cesta obvykle perfektně vyhovuje tělesnému typu lezce a je v jeho oblíbeném stylu lezení. Já jsem nadšeně zkoušel flashe a onsighty cest, které jsou ve velkém převisu a mají 5-10 kroků. V menších převisech nemám žádnou šanci vylézt ve flashi cokoli těžšího (musím na to zapracovat).  

A co zvyšování místa startu tak, aby člověk dosáhl tam co vyšší lezci?

Už jsem říkal, že lezec by měl startovat z těch samých chytů jako prvovýstupce. Domnívám se, že je v pořádku, pokud je lezec o hodně menší, dát pod sebe nějaké bouldrmatky, aby dosáhl do toho samého místa jako prvovýstupce. Pokud to ale lezec dělá, aby se vyhnul klíčovému místu a aby se dostal pohodlně výš, pak už nedělá ten samý pohyb. To samé platí pro začátek bouldru ze stoje. Je na každém lezci, aby si vytvořili situaci, která je co nejpodobnější prvovýstupu. 

Eliminace a varianty?

Bouldering je výmysl sám o sobě. Vymýšlíme nejšílenější pohyby, které naše tělo dokáže udělat a vytváříme ty nejobtížnější bouldrové cesty. Samozřejmě, že je mnohem lehčí vylézt na ten kámen z opačné strany nebo jít na vršek skály po pěšince, ale to není cílem lezení. Bouldering je jako gymnastika (krátký, akrobatický a silový). Jestliže je cesta navržena jako eliminace, která má u dalších lezců otestovat jejich schopnosti, pak je to skvělé. Udělal jsem mnoho eliminací, které jsou zábavné a lezení umožňuje tuhle svobodu. Pokud je cesta považována ze eliminující, pak bychom měli uvažovat o pravidlech. 

Mám sklon nechat se inspirovat cestami, které mají dost chytů, aby bylo možné dostat se nahoru a každý může ty chyty použít tak, jak se mu líbí. Jediná věc, ve kterou věřím je začít a ukončit cestu stejně jako prvovýstupce. To, co je mezi tím, je svobodná hra pro každého lezce. Je vzácné najít cestu, ve které musí všichni lezci používat ty samé stupy a chyty. Takový boulder je uměleckým dílem. Eliminace používám při tréninku, ale lezení čistých těžkých linií na krásně zbarvené skále, ve kterých jsou přirozené, ale jedinečné kroky je to, z čeho jsem opravdu nadšený.  

Překlad: Martina Č. 

 Rozhovor v původním znění najdete na stránkách 8a.nu.

Děkujeme za možnost jej přeložit.

 ! Aktualita: Daniel dnes vyhrál TNF v Tokiu a během krátkého pobytu v Japonsku ještě stihl vylézt v oblasti Shiobara dva kruto bouldry ve stropě Catharsis 8B+ a Hydra 8B (zdroj:27 Crags).