Jíra Lautner on line

Všechny rozhovory se hromadí ZDE.

V dnešním rozhovoru bych rád představil dlouholetého, výborného lezce a technika Jíru Lautnera, který patří ke stálici pískovcového lezení. Jíra se letos pustil do těžkých přelezů a hrne jednu cestu za druhou.

Tak Juráši :). Super, že sis založil deníček na Lezci. Motivace z tebe stříká na všechny strany. Rád bych tě krapet vyzpovídal a vytáhl z tebe moudra :)
Ahoj Juráši, kdybych býval tušil, že když si založím deníček, že se mnou budeš chtít dělat rozhovor, tak jsem si ho založil už dávno... :D no jo jsem lapen :)

Dlouhý léta seš známý jako práskač a prvovýstupce na píscích. Kde jsi začínal a které cesty odspodu dělal jako první?
K lezení mě přivedl můj kamarád ze základní školy Venca Brož. Já tenkrát jezdil hodně na kole zase s jiným kamarádem a Venca jezdil se svým tátou na kole do Kokořína lézt. Tak se nám ho jednou podařilo přesvědčit ať nás vezme sebou, že bychom si to rádi zkusili, no a bylo. Byla to láska na první pohled a já ten den zdolal svojí první věž. Nějakou šestkou na Papeže a samozřejmě na druhém. Půl roku na to jsem se přihlásil do Horolezeckého oddílu LK Vyšehrad a jak tenkrát bylo zvykem, tak jsem tam prošel celoročním kurzem horolezectví a po úspěšném chycení pneumatiky ve štandu jsem byl pasován na horolezce. Samozřejmě jsem to musel ještě potvrdit vypitím několika piv u Tošováka :). No a pak už se rozjel vlak na plný pecky. Ve skalách jsem se seznámil se svými osudovými kamarády: Tomajdou, Ondrou Benešem, Smolkem, Andrejem, Oliváčem, Jirousem a Jurášem, nesmím zapomenout na svého prvního trenéra Pavla Mentlíka, který mě zasvětil do světa závodů. A já po jejich boku rostl a učil se lézt. Ty kokos málem bych zapomněl! Můj největší vzor a kamarád Filip Šilhan. Tak od něj jsem pochytil asi nejvíc. To byl lezec pár exeláns. Takovou techniku tady tenkrát nikdo neměl! Podle mě vymyslel kozí nohu. Hodně mě též naučil dnes už bohužel taky nebožtík Rado Ullman, který zas měl neskutečný tah na branku. Myslím, že jeho záklon je dodnes pověstný. Budiž jim země lehká.


Prváč Chemical brothers IXb Zlomiskova věž

Jakých tvých cest na písku si vážíš nejvíc? (těžký RP přelez, vlastní cesta, morálová cesta...) S kým si cesty vrtal a převážně lezl?
První prvovýstupy jsem začal dělat po boku Tomáše Moravce v Teplických skalách a mám na tu dobu nádherný vzpomínky. Tenkrát jsme ještě neznali háčky a tak jsme zavrtávali z volné pozice jako správní klasikové. Háčky to pak posunuli do jiných dimenzí. První cesta se jmenuje Houba na věž Bezejmenný zahradník za IXb a pojmenoval nám to takhle Alberto, protože jsme samozřejmě nevyplnili protokol o prvovýstupu a měl se vydávat průvodce. První cesta, kterou jsme dělali s háčkem se jmenuje Levák na Písničkáře a byl to tehdy velký projekt na který musel dozrát čas. A právě ten háček nám umožnil cestu po dvou letech dodělat. Možná se to mohlo jmenovat Čekání na háček. Těžko říct, kterého prvovýstupu si vážím nejvíc, ale nejhodnotnější věci na kterých jsem se podílel byli po boku dvojice z Dolní Žleb company. Tomáše Sobotky a Ondry Beneše a taky Luboše Mázla. To byla vysoká škola prvovýstupská. Podílel jsem se s nimi na vyžírání těch nejlepších linii v Teplicích skalách a Adršpachu. Byli jsme trnem v oku místním kohoutům na poli. To bylo super. V Teplických skalách zbývali poslední volné nejkrásnější lajny, které bylo možné navrtat. Tak např. Klasika za Xc na Hlásku, Perla Xb na Egona, ale nejvíc si asi vážím Pádu do ticha Xc, protože to byla nevylezená věž a je to ta věž, kde vede Vysoký napětí. Pojmenovali jsme jí Vesna na počest mého tenkrát zesnulého pejska. Jinak třeba v Adru z té doby zůstalo dodnes spousta projektů, které čekají na RP. Např. Kyselé rybičky na Páže Xb AF, Křeslo pro hosta Xb AF, Problém Xb AF to je ve sportovním koutku nebo Mordor Xb AF
to je za pískovnou. Co se týče RP přelezu, kterého si nejvíc cením, tak jednoznačně THC. To byl vždycky můj sen. To je prostě lajna jako hovado.


Projekt Kyselé rybičky

Působil si i ve vícedélkách. Popiš kde s kým, jak, nač a co :)
Do vícedélkových cest mě zasvětili opět moji drazí kamarádi již dříve zmínění a díky jim za to. Procestoval jsem s nimi kus světa a bylo to vážně skvělé dobrodružství. Jezdit po světě a dělat prvovýstupy je nádherná myšlenka. Poprvé jsem se odhodlal s Tomajdou do Brazílie na úžasný počin. Udělat prvovýstup na Pao de azucar v Rio de Janeiro. Což se povedlo. Cestu jsme nazvali Město bohů, ale bohužel nám jí vytloukli. Nikdy jsme to nepochopili. Nejdříve nám prvovýstup povolili, ale pak když z toho byla nejtěžší cesta oblasti, tak nám jí zrušili s odůvodněním, že prvovýstupy se dělat v této části stěny nesmí. Mysleli jsme si o tom své a bylo nám to docela jedno, protože my jsme si to užili a splnili jsme si svůj sen.


Brazílie


Brazílie


Brazílie na vrcholu s Tomajdou

Naopak nás to asi nakoplo a s expedicema se roztrhl pytel. Kluci byli jak urvaný ze řetězu. Takže další rok jsme jeli do Maroka do Todry. Tam jsme navrtali a přelezli šesti délkové 8a. Cesta se jmenuje Saha což znamená díky. No a natočili jsme o tom film, který se jmenuje Ahoj a díky za lezení.


Alžír s Tomajdou


Alžír

Další expedice byla Venezuela a pro mě asi největší zážitek v životě. Udělali jsme parádní prvovýstup na horu Acopan te pui v národní parku Ruraina. Cesta se jmenuje El sendero de Indychenos (Indiánská ztezka ). Dvanáct délek nejtěšší 7c plus. Byli jsme deset dní v džungli a bylo to opravdu nádherný. Z toho je koneckonců taky film Indiánská stezka. Kluci mezi tím stíhali další expedice. Byli v Číně v Turecku a buh ví kde ještě.


Venezuela na vrcholu Acopan


Venezuela prvovýstup El sendero de Indychenos


Venezuela s Ondrou Benešem, Smolkem a Tomajdou

Můj poslední bigwallový počin byl na Madagaskaru kam jsem vyrazil s Cyrilem Kratochvílem, Filipem Hebelkou a Milošem Otáhalem. Tam jsme navrtali asi nejtěžší mojí cestu v Big Wallu s názvem Mainty sy Fotsy (Černá a Bílá ) 8a za kterou jsme dostali čestné uznání od ČHS.


Madagaskar prvovýstup


Madagaskar s Cyrilem Kratochvílem, Filipem Hebelkou a Milošem Otáhalem


Madagaskar vrcholovka

Momentálně dost práskáš na vápně? Už i v minulých letech si docela hodně popolejzal, ale nyní fakt bušíš o sto šest. Co se změnilo anebo co je momentální motor?
:D tak já mám pocit, že už se tak deset let nezlepšuji, ale je pravda, že teď se mi v tom mém topu docela daří...:) . A nestojí za tím nic jiného než pravidelné lezení a pravidelný trénink. A největší motivací jste pro mě vy všichni co milujete lezení. Zároveň mě nejvíc potěší když se dozvím, že motivuji ostatní...To je krásný.

Srdcové oblasti? Které, proč?
Tak já jsem duší i srdcem asi pískař, protože to je moje domovina. Ale mám pocit, že jak jsem poslední léta hlavně pískařil, tak se teď chtě nechtě přeorientovávám na vápno. Nějak mě přestalo bavit lézt pořád dokola jenom ty kolmárny. Takže lezu všude kde mám nějaké výzvy a je to pro mě dostupné. Momentálně hlavně Frankenjura v létě to vidím na Zilertall a Ceuse. Taky se chci na tvůj popud vrátit do hor a zkusit nějakou výzvu z Alpské trilogie :). Myslím, že po tvém boku to bude parádní zážitek. V zimě to bude klasika. Španělsko a hlavně Siurana, tu oblast prostě miluju.

Jura a její plány?
Ve Frankenjuře bych rád pokračoval v odškrtávání desítek. Ten deníček je děsně hladovej :D no a postupně nakukovat do 10+ to je můj letošní cíl. První 10+ :) Ikdyž o ty čísla mě zas až tak nejde. Mě nejvíc záleží na cestě samotné. Jak vypadá. Musí to být v první řadě pořádná lajna. A těch je v Juře fůra.

Práce? Jakej máš letošní plán a co tě živí?
Živím se jako většina lezců výškovkama a hlavně klempířinou, ale jezdím dělat i do Švédska na stožáry vysokého napětí. To je super práce a hlavně adekvátně zaplacená.


Rachota na stožárech

Kdy se dočkáme prvního cejda? Prvního cejda?
:D tak to víš, že bych rád někdy zlomil tuhle magickou hranici, ale zatím nemám ještě poctivé bé plusko, takže si netroufám tvrdit kdy. Ale kdyby to šlo podle plánu, což nepůjde :D - známe život... tak do dvou let...:)

Co ti v lezení nejvíce jde? Jaký styl máš nejraději. Vím, že máš super techniku a kruto přísnou lištu. Kde seženu takovej zámek do prstů :)?
Děkuji za pochvalu. Za techniku vděčím svým kamarádům od kterých jsem odkoukával jejich fintičky a pak už jsem si je jen vytunil pro sebe. Okoukávání je podle mě dost duležité..No a lišta se zámkem...já si myslím, že je to hodně o váze a to je jedna z věcí na které ted pracuju. Sice slyším ze všech stran jak jsem hubený, ale mě to nevadí.

Který cesty na písku bys rád letos či do budoucna zbombil?
Uvidíme jak to teď bude s pískem. Jsem teď namotaný na převislé věci, ale na podzim až bude podmínka, tak bych určitě rád zkusil nějaké prásky. Třeba Zkrat Xc ikdyž podle mě jasná jedenáctka. Má to zatím jen jeden přelez od Majzlíka. Rád bych si vylezl Vysoký napětí a rád bych taky zkusil nějaký z těch projektů.

A co vůbec bouldery venku? Lákají tě? Jezdíš na ně?
Bouldery jsou pro mě spíš takový doplněk ke zlepšení se v cestách. Takže doplňkově ano, ale lano je lano!

Deníček Jíry na Lezci
Profil na FB

Díkys za odpovědi a koukej v tom Švédsku makat ať se ten nenasyta na Lezci plní :)
Drž se :) Oliváč