Tereza Svobodová

Česká závodní scéna se neustále rozšiřuje o nová jména a mezi mlaďochy je celkem nabito. Jedna mladá stálice je ale už známá poměrně dlouho a v závodech na obtížnost promlouvá do prvních příček.
Terka umí zabrat i na skalách a deníček je vcelku spokojený :) Jak se má, co dělá, co plánuje atd atd se dozvíte v následujícím mikro díle...

Ahoj Terezo :), tak zboucháme spolu rozhovor na stránky boulder.cz. Super :)
Už se těším :), ale co si k sakru budu v pondělí číst?? Já se na ty rozhovory vžycky těším!! Pěkně po práci před tréninkem pravidelná dávka motivace ;). Taky doufám, že Vás moc nezahltím ;)?

Jak jinak než:
Kolik ti je, kolik měříš a další míry :)?
Je mi devatenáct, měřím 155,5 cm (na ten půl cenťák jsem hrdá!!) a vlasy mám už 27 cm dlouhý ;)... opičí index 0,99.

Odkud jsi? Kde momentálně bydlíš?
Narodila jsem se v Brně, nikdy jsem tam ale nebydlela a od tří let žiju v Praze (takže už jsem spíš Pražák...) Momentálně bydlím v Zűrichu.

Co tě zaválo do Švýcarska? Pracuješ tam? Co konkrétně?
Bylo to tak nějak všechno dohromady - bláznivý nápad, shoda náhod, příležitost... Pracuju tu na jedné boudrovce (trošku promo: přijdte, super bouldry - http://minimum.ch/, ale s BB se to nedá srovnat :P). Především tu uklízím, trochu stavím a pomáhám, kde mne nechají... No taková jejich holka pro všechno :D.

Jak dlouho tam budeš?
Budu tu alespoň do léta, nejspíš do konce září, pak bych se už zase měla vrátit do školy... Ale to se ještě uvidí ;).

Ty jsi teda teď dokončila školu a hned jsi frnkla do zahraničí? Jak se to semlelo?
Jojo, odmaturovala jsem a nastoupila jsem i na VŠ (na UK Management sportu), původně jsem si chtěla dát rok volna a stejně ani nemám jasnou představu o svém budoucím povolání... Takže jsem tam vlastně šla tak nějak, abych měla status studenta, s tím, že se uvidí, jak se věci budou vyvíjet. No o prázdninách jsem trénovala na MSJ a byla jsem asi měsíc v Imstu. To už je trochu koloritem prázdnin (3 roky tam vždycky někoho vytáhnu lézt...). Byli tam i mladí Švýcaři s koučema, se kterýma jsme docela pokecali... No a co jiného my lezci furt řešíme, že... Lezení, trénink a tak... Takže jsem se vlastně začala domlouvat, že kdyby se to povedlo, tak bych tam u nich mohla trénovat. Vlastně jsem sem i na podzim jela na 2 týdny. Největší problém je tu samozřejmě sehnat práci (vzhledem k tomu, že v podstatě nemluvím německy), abych se tu uživila, ale naštěstí jsou lezci super komunita a tak můžu pracovat v Minimu...

A co lezení tam? Jaký je tam počasí? Lezeš venku?
Počasí je super :), každý třetí den nám tu nasněží, pak to zase roztaje, přes noc zmrzne a tak pořád dokola... Ale na boudrování venku jsou super podmínky, tam je to s počasím jiná... Zatím jsem se kvůli práci a všemu zařizování moc ven nedostala, ale tento týden se to konečně zlomí a asi se ze mě přes zimu stane bouldrista :)... Jinak stěn tu je vcelku dost, jen v Zürichu a blízkém okolí (rozuměj do 40 min z hlavního nádraží vlakem - což místní berou za blízko) je 5 stěn na lano a 2 bouldrovky. Teda to je jen to, kde jsem zatím byla já, třeba přede mnou ještě něco skrývají ;).


 
Byl vlastně s tebou někde rozhovor? Na Lezci jsem nic nenašel a google toho taky moc nevyplivnul :)
Jooo něco bylo, Simča Ulmonová mě jednou vyzpovídala na lezci.
No to jsem teda slepej! A jooo Rozhovor na Lezci
A jednou se mnou byl rozhovor v příloze Lidovek, to je asi jen papírově a tohleto byla taky docela legrace :D... Spíš špatně googluješ ;), nějakých Terez Svobodových je docela dost :D?  Musíš tam přidat nějaký další kritéria u takovýhle prosáklých jmen, jako rok narození nebo třeba lezení? :D?
Mám se furt co učit :).

Tak kdypak jsi s lezením začala? Předpokládám, že tě k němu přivedla mamka, která se v lezení motá už dlouho.
Přesně tak, i když jako malá jsem nebyla takové to dítě lezců... Mamka na vysoké lezla a v Lokomotivě Brno potkala i tátu, jak jsem se ale narodila, tak mamka přestala lézt a našla si jiného, nelezeckého partnera, taky jsme se přestěhovali do Prahy. No někdy po druhé třídě jsme jeli na turistický výlet do Vysokých Tater, tam mi mamka ukazovala, kde všude lezla a jak omrzla v zimě a hlavně Žabieho koně, ten se mi tak líbil, že jsem řekla, že taky začnu lézt... No bylo to přijato se smíchem, jelikož jsem se v té době panicky bála výšek... Ale v říjnu jsem začala chodit na Palmovku do kroužku.

Vybavuješ si, kdy tě to opravdu chytnulo?
Asi mě to bavilo pořád, pro mě to ze začátku bylo hrozné překonávání sebe sama - bojíš se výšek, tak proč lezeš nahoru?? Taky třeba začít tahat bylo strašně těžký, ale prostě mě to bavilo víc, než cokoli jiného, a tak to je pořád. I když se třeba ten pocit a strach při lezení změnil, určitě byly i krize, ale prostě mě to furt baví :)...

A první závody?
Jooo, tak ty si pamatuju v barvách a myslím, že nejen já :))! Byl to Český pohár mládeže v Bystřici nad Pernštejnem, myslela jsem si doma na Palmovce, jaký jsem king a tam jsem dostala docela přes držku... Byla jsem dvanáctá ......... z dvanácti :D. První kvalda byla v mírném převisu a my ještě lezly na druhýho a já se v půlce zasekla a nemohla jsem ani dolů, ani nahoru ani se pustit... Strašně dlouho jsem tam visela a bulela, až mě nějak sundali... No a po druhé cestě už jsem se nezhoršila :D...

Máš toho hodně odzávoděno, co? Díky závodům jsi projezdila kus světa. Jakým jazykem se dorozumíš.
Nejlépe anglicky. Trochu francouzsky, docela dobře rozumím, ale mám malou slovní zásobu. No a teď se snažím o tu němčinu, ale ten švýcarský slang je strašný :).

Chyběla jsi hodně ve škole?
Jeden rok toho bylo docela dost, tak z toho byly trochu problémy, ale myslím, že nijak moc víc než ostatní, to zase ne. Ono to byly třeba výjezdy do skal a na závody, ale zase jsem nezůstávala moc doma s nemocema, protože by to znamenalo, že bych nemohla lézt, tak jsem oproti ostatním šla do školy, abych pak mohla jít lézt. Takže se mi sice někteří spolužáci "smáli", že tam pořád nejsem, ale nakonec na vysvědčení toho nebylo zameškáno o moc víc.

Co kámošky ve škole říkají na to, že lezeš :)?
Moje nejlepší kámoška byla gymnastka, takže ta ví, co je to pořádný trénink, my se oproti tomu docela flákáme. Ale jinak to už nějak holky pochopily, že si nebudu nechávat dělat nehty a tak a že mě to baví... Jinak jsem spoustu z nich vytáhla, ale nějak je to nechytlo, nechápu proč ;)...

A co kluci na to? Trošku možná pro ně frustrující, že jsi tak dobrá, ne? :)
Nejlepší byly shybovací challenge na liště od dveří o přestávkách :D, já tam musela vyskočit a spolužáci se tam ani neudrželi... No ale myslím, že je to i motivující, ne? A zas tak dobře nelezu... Znám spoustu kluků, co si pamatuju, že začínali, když už jsem nebyla úplná lama a teď buší ukrutný čísla, třeba Denis Pail, Matěj Svojtka i Ondra... A myslím, že mám taky spoustu kamarádů, co dělaj třeba něco jinýho mnohem líp nebo jim to nevadí (teda doufám ;))? A třeba na bouldrovce není zas až takový problém mě zalézt...



Přitáhla jsi někoho nového, perspektivního k lezení?
Ty jo, tak to ani nevím, asi ne... Joooo, vlastně asi jo... Teď začali dva kluci z paralelky na gymplu lézt a vypadá to, že je to chytlo, furt jim slibuju, že s nima zajdu, takže tímto je zdravím (jestli se teda prokousali až sem) a slibuju, že až budu v Praze, tak určitě zajdem spolu!

Co jsou tvoje největší zahraniční úspěchy?
Já beru asi 2. místo na mládežnickém Evropáku ve Voironu, 2012. A semifinále na MS dospělých v Arcu... Jinak mi přijde i docela fajn, že jsem se za těch šest let v mládeži vždycky držela v první desítce. Nejhorší byl vlastně rok 2014...

A naopak co tě štvalo jako neúspěch nejvíc? Musí být dost frustrující se někam doplahočit, nějakej prdelákov na druhým konci světa a tam vyhučet na začátku cesty. Stalo se ti něco podobnýho?
Jo, to teda je... Kdyby jen to, že jedeš přes půl světa, ještě kvůli tomu trénuješ (nebo se aspoň snažíš) celé léto, obětuješ skály a zalezeš na překližku  a pak je to v háji... Po pravdě se mi to povedlo letos na mém posledním Mistrovství světa mládeže, kde nás spousta spadla v semifinále dole v takovým bouldrovým divnokroku... No úplně nejlepší rozloučení s mládeží to teda nebylo :/...

Účastnila jsi se jak zahraničních závodů, tak hodně závodů v Čechách. Je mezi nima asi dost rozdíl :). Co bys vypíchla? Co je na jedný či druhý straně lepší?
No rozdílů je dost... Asi ty cesty jsou mnohem víc silový, ale né tak, že by ti na to stačilo mít nashybováno, je tam hodně kroků do stran, křížů a většinou to je ze špatných i do špatných chytů, nebo tak akorát, aby ti natékalo, ale nemohl si moc sklepat... Taky prostě nemůžeš lézt "svou" variantou, a pokud jo, tak tě to stejně za chvíli sundá... Fajn je, že většinou stavěči jsou machři a nemůžeš se vymlouvat na výšku, jsou tam třeba "dvoje" stupy, který ale vyšším neusnadní cestu... U nás je většinou začátek lehčí a člověk se může v cestě "rozkoukat", což mně vyhovuje ;).

Jaký typ cest se staví ve světě a jaký u nás?
Svěťákové cesty jsou většinou oblejší chyty a i když je tam lišta, tak to většinou není to, co bys čekal... Vážně, oblá lišta je něco příšerného! U nás tu lištu krásně zamkneš :).

Kdo ti sestavoval tréninkový plán a jak moc se ti ho daří(dařilo) plnit.
Do letoška jsem trénovala s Tomášem Bintrem... Tom je hodně na to posilování specifických kroků, které nám Čechům dělají problémy, takže jsem si to občas "dokrmila" víc lezením...

Nech nakouknout pod tréninkovou poklici. Plánuješ rok? Jaké fáze a co konkrétně děláš?
Plánuju, no doposud to bylo vytrvalost, síla, pak postupně k té silové vytrvalosti a rozlézt to v cestách. Teď od ledna je to teda poněkud jiné... Je toho tak nějak víc :). Teď jsem začala trénovat mnohem víc na bouldrovce, což snad konečně k něčemu bude...

S kým nejčastěji trénuješ? V čem je lepší a v čem horší?
Většinou trénuju ty silové věci sama. Na bouldrovce je to většinou podle toho, koho tam potkám... Na lano stále chodím nejvíc s mámou, je ochotná mě jistit a tak nějak jí i vyhovuje lézt se mnou, už se navzájem dost známe :D... Jinak asi s Lukym Černým, to je obrovský silák, na bouldrovce mu totálně nestačím, ale ta vytrvalost mi ještě nějaká zbyla...Teď jsem začla trénovat s Rebekkou Stötz, Jarou Späte a Alinou Ring, všechno to jsou Švýcarské bušičky, no a ty jsou lepší téměř ve všem ;). Ale aspoň dobrá motivace... Jo ale v kolmáči a technických bouldrech je docela zalézám, juchuuu.

Tlačíš na svoje slabá místa? A která to jsou?
Snažím se, snažím se :) Ale vzhledem k tomu, že jsou stále slabá, tak asi né dost usilovně... Oblina, dynamo, stisk, bouldrová síla, riskování v cestách a hlava...



Děláš kompenzační cvičení? Joga, posilovna? Vyhýbají se ti zranění?
Jóga je super věc, jen to teď nějak nezvládám :( Tady v rámci tréninku i posilujem, takže jo, ale jen v míře.. A zraněním, zaťukat na dřevo, se zatím vyhýbám... Až na tu nohu...

No jo...Ty jsi taky měla nějaký zranění, že jo? Nějaký berličky proběhly...Co se stalo?
Deset dnů po maturitě jsem celá šťastná, že už nemusím furt sedět a učit se, vyrazila na Evropák do Imstu, tam to úplně neproběhlo dobře a tak jsme ještě v neděli jeli zpátky domů a nedalo mi, že půjdeme na Smíchov aspoň potrénovat... Po rozlezu jsem se vrhla do mužského finále z jarního ČP, v 45°tam byl takový krok ze struktury přes levou patu, pro chlapy lehký, ale já tam musela hodně zatlačit do tý paty a úplně to protlačit a v tom kroku mi křuplo v kotníku, nejdřív jsem teda myslela, že jsem vyrvala chyt, ale ta myšlenka mě rychle přešla ;). Krok jsem teda udělala a dolezla ještě docela daleko, noha bolela, ale nenatekla, tak jsem si říkala, že to bude dobrý, jen jsem pro jistotu nesundávala lezečku. Dotrénovala jsem s jednou a půl nohou a domů už jsem se docela dobelhala.. No a ráno jsem nedokázala slézt z postele... Natržená šlacha v kotníku a lýtkový sval... No a za dva týdny jsem měla letenku na Mistrovství Evropy mládeže v Edinburghu...

A jak to vypadá teď?
Teď už je to dobrý... Běhám už i bez návleku, občas zatejpuju a někdy po tréninku to bolí. Ale na bolavý kolena jsem si taky zvykla, tohle bude asi stejný :). Holt už začínám být stará ;).

Umíš provaz? Rozštěp :)? Kolik uděláš shybů?
jooo umím, pár cenťáčků mi chybí... Shyby jsem nikdy nedělala úplně na maximální počet opakování, ale přes těch 15 určitě dám :D .

Trénuješ i něco doma mimo stěnu?
Většinou doma posiluju břicho, pak takový ty věci typu běh, plavání, strečink...



Nejsi zrovna žádná dlouhonožka :) a to je pro lezení nevýhoda. Výškový rozdíl je vždy potřeba dohnat obrovskou sílou :). Tak jaký je tvůj recept?
V každým kroku, kde bych se chtěla vymluvit na výšku, si nejdřív vzpomenu na Ramona a zeptám se sebe sama, jestli by ten krok udělal... Pak to samý s Minou Markovič. A jinak prostě makat na síle, technice... A prostě některý kroky nikdy nedám...

Jaký typ cest máš ráda a co ti sedí?
Lišty, mírný převis, dlouhá cesta s né moc přísnými bouldry.

Když ti pročmuchám deníček, tak máš osmajda všude možně. Přes Osp, Frankenjuru a St. Legér. Všechno jsou to ovšem odlišné styly. Na tvojí výšku mi přijde jako hodně dobrej přelez cesta Vis a Vis. Tam zrovna na konci moc krátký kroky nejsou. Pamatuješ si přelez? Dala bys ty kroky ještě dohromady :)?
Ó, díky! No jasně, pamatuju! K Vis a Visu: Pozor, spoiluju kroky!! Tam je ten klíčový krok z bočáku do madla, vlastně už v Iře, k němu je pravá noha, co na ní většina stojí a o 10 čísel výš je taková vlnka, tak na tu opatrně tlačit. Překvapivě mi trvalo mnohem dýl, než jsem přelezla Iru, pak už se mi to dostalo do těla a bylo to. A Ira Technocratie je jedna z mých nejoblíbenějších cest, přesně můj styl.

Bauern Plus v Arcu patří mezi top 8ajda a na druhej si dala Profumo di invisible - to je taky suprová cesta! Všechno v roce 2010/2011...To ti bylo kolik :)?
15,16. Když jsem dala Bauern, tak mi bylo 16, byla jsem asi dost v laufu po tom postupu do semi na MS v Arcu (teda to semi jsem totálně zametla, byla jsem uzlíček nervů). No a je to asi nejtěžší cesta pro mě, vůbec do teďka nechápu, jak jsem to dala, ale naštěstí mě u toho vidělo dost lidí ;).

Pak už tvoje krmení deníčku lehce upadalo. Jak to? Víc ses věnovala závodům? Máš ovšem zapsané dvě 8bejda. Sice jsou obtížnostně krapet diskutabilní, ale pořád platí, že jsou to moc fajn cesty. Navíc s tvojí výškou musí být všechno o půl stupně nahoru :).
No asi tak... Nějak jsem chtěla víc trénovat, abych se zlepšila a nechtěla jsem "slábnout" na skalách, což je totální blbost... Skály ti toho daj spoustu, ale chybama se člověk učí, že. Z 8b mám radost a jelikož se vždycky dost "bojím" nalézt do težšího stupně, tak jsem si vybrala "lezitelné" cesty a ne ty podhodnocené :). A žádný půl stupeň nahoru, nejsme krasobruslení ;). Já do klasy většinou moc nekecám právě kvůli výšce. Pro mě je většinou těžké něco úplně jiného, než pro ostatní. Tak spíš kouknu na 8a.nu a Lezce a orientuju se podle ostatních...



Máme za sebou první měsíc roku 2015. Jak bys chtěla, aby se lezecky vyvíjel zbytek roku? Jaká myslíš, že bude realita?
Hlavně žádná ta zranění, aby mě to bavilo a kůže držela natolik, abych zvládla všechny ty tréninky a skály... Nějaký závody, skály a aby se dařilo... No a abych hlavně nelezla jako úplný pako ;).

Co bys doporučila začínajícím lezcům?
Lezte spoustu lehčích cest a nehrňte se hned do těžkých cest. Mít nalezlý metry se vážně hodí! Taky nekašlete na techniku, nohy jsou blbá zátěž, ale dobrej pomocník, když víš, jak na to.

Kdo jsou tvé lezecké vzory? Zahraniční a naše?
Mám jich spoustu!! Mina Markovič je takový můj největší vzor a Ramón kvůli výšce a jak se s tím dokázal vypořádat a všem to natřel... Pak všechni, kdo lezení nejak posunuli: Lynn Hill, Angela Eiter, Güllich, Messner...Z Čechů určitě obdivuju Věrku Kostruhovou a Kačku Chudobku... Jinak Adam je jasný případ, ale třeba i Mára Holeček, to je vždycky radost koukat, kde byl a co tam zase páchal ;)... Jo a nesmím zapomenout na svého "muže č.2" Kuldu, takhle bych taky jednou chtěla lézt (sorry za to, ale hlavně až mi bude tolik let, jako Kuldovi ;)). A vlastně asi ještě Andrej Chrastina, já chci jeho sílu a eleganci (myslím lezeckou ;) )!!

Koho by jsi doporučila na některý příští rozhovor?
Třeba právě Máru Holečka... Ať se my, skalkaři, dozvíme něco víc o horách...  A se Simčou Ulmanovou už rozhovor byl?? No vidíš, ta jich už udělala tolik, ale vždycky z tý druhý strany :P?...

Držím palce na další závody, cesty na skalách a vůbec ať se ti v životě daří :)
Oliváč

No a mám tady ještě pár otázek od Ivy Vejmolové :) Je to ta slečna na druhém místě :) Sorry Ivčo :)



Určitě je teď nejaktuálnější přestěhování do Švajcu. Takze co tě k tomu vedlo? Jak jsi se tam dostala?
Co mne k tomu vedlo - asi bláznívý nereálný nápad, který se později proměnil v dennodenní realitu a dobrý nápad. Dostala jsem se sem vlakem :D

Co tam děláš?
Co dělám - trénuju, lezu, uklízím Minimum, jím, spím, snažím se naučit se německy (samouk).

S kým a jak trenuješ?
Trénuju s Rebbi, Alinou, Jarou a dalšíma místníma bušičema... Většinou campus, visy, boudrovka a kolečka, posilko. Jednou, dvakrát týdně lano, zatím dvě, tři těžké, pak vytrvalost...

Jak dlouho tam chceš být? Jaké jsou tvoje plány do budoucna?
Budoucnost - no hlavně lézt, lézt a lézt :) - to se prostě nezměnilo a asi ani nezmění... Jinak jednou vystudovat nějakou VŠ... A aby mě to bavilo. No a hlavně si užívat života ;)

Na co vzpomináš nejvice z mladežnických závodních let (např. nejhorší cesta na závodech). Co ti evropáky a svěťáky daly k dobru.
Edinburgh autobusem, jednoznačně :D!! A daly mi asi pokoru... Tam venku jsou samí bušiči!! A konec neustálým výmluvám ;)

Plánuješ zase jezdit na svěťáky?
Jestli se nominuju, tak jo ;)

Co bys doporučila mladým závodníkům, jak a kde a co trénovat?
Tý jo, to je docela těžký... Nejde říct jedna věc... Asi zkoušet těžký kroky, obliny, dynama, skoky a silová vytrvalost... A určitě vyjet někam na pořádnou stěnu a zkusit si ty cesty... A neočekávat nic moc od prvních závodů venku.



Vysněná oblast, kam chceš jet lézt?
Asi není jedna konkrétní, prostě všude možně po světě, kde to vypadá krásně a dá se tam lézt.

Vysněná cesta.
Pure Imagination, od pohledu to vypadá krásně, číslo mě nezajímá ;)

A co borci?
Nějak na mě kašlou :( (;))

S kym se Ti kdy nejlip leze?
Nemám jednoho "nej" spolulezce... Ráda lezu s mamkou, se spoustou Pražáků a Jurských lezců (Luky, Danda, Laco, Juráš, Matěj, Lioš, bouldristi všeho druhu ;) ...), samozřejmě se spoustou lidí z repre (Peťan, Peťan, Stehno, Denis, ...) Na spoustu lidí, se kterýma ráda lezu, jsem zapomněla, tak sorry ;)

Máš nějaký ritual před pokusem?
Prohlídnout cestu, naposled zahřát pořádně prsty Jeligovic způsobem, levou lezečku jako druhou a když je to potřeba, tak pronést "modlitbu Alana Sheparda"...

A poslední otázky jsem vytáhl ze Svobody na Svobodovou :)
Takže (nejen) ruzyňský specialista Radek Svoboda a jeho palba na Terku:

Jéé, ahoj Ráďo, jak se máš? To Tě ráda "slyším? :)" Díky za otázky, měj se pěkně, pilně trénuj a ať zdraví drží!! A pozdravuj tam u Vás!

Máš dvakrát 8b, šestkrát 8a+ ,devatenáctkrát 8a a spoustu číselné vaty. Co bude dál? Závody nebo rozšíříš holčičí klub co vylezl 8b+ a 8c?
Ty jo, ty jsi to spočítal :D !! Nooo, rozhodně chci to 20. 8a ;), Chtěla jsem ho dát už loni, ale nějak to nevyšlo :). V plánu je trénovat a zlepšit se... Závodit a lézt na skalách, všeho v míře... A do něčeho těžšího se taky podívám... Ale já hrozně nerada pokusuju, radši mám, když to tam pošlu druhým třetím pokusem... Tak uvidíme ;)

Jaký by měl být tvůj ideální spolulezec, partner nebo tak něco? Musí to být stejnej krutor jako ty nebo stačí když umí držet lano na správný straně jistítka?
Obojí, jak kdy... Nevadí mi lézt s někým, kdo leze jiný čísla než já, no, lézt s velkým bušičem, to jsem pak zase nervózní já ;). Když lezem stejně, tak je fajn, že si můžem radit kroky a pak to i jde rychleji... Když jistič umí "houknout" a namotivovat ve správnou chvíli, tak je to nejlepší...

Podle čeho si ve skalách vybíráš cesty? Máš radši ty sjízdný, nebo ty, co jim musíš něco obětovat?
Většinou hlavně jestli se mi líbí, což nutně nemusí znamenat, že mi ty kroky sedí... Musí to do sebe něco mít. A občas i ta sjízdnost je relativní, každému sedí něco jiného. Co tobě bude připadat sjízdný, mě nemusí a naopak. No a vybírání cest v Juře je kapitola sama pro sebe. Taky koukám, kdo cestu přelezl, ale ne vždycky.

Co se ti žene hlavou, když spadneš v posledním těžkém kroku, nebo od slaňáku? Jak se vypořádáváš s případnými lezeckými neúspěchy?
Poslední těžký krok je většinou buď soustředění a nebo něco ve stylu: Ještě jednou zabrat! A pod slaňákem hlavně to nepo*rat, jééé, co budu dělat, když tu upadnu?? Když spadnu, tak venku většinou zanadávám a jsem naštvaná, občas pak po cestě domů pořád přemýšlím, proč to nešlo...

Jak dlouho ti trvá příprava na novou sezónu?
Většinou celou sezónu :). Nikdy to není ideální...

Tadydádydááá...přesně tak...Měl jsi to říct ty. Zazvonil zvonec a dalšího rozhovoru je konec. Kdo bude příště? Tipů je stále plno, ale sázejte další a další. Kdo se na boulder.cz dostal až nyní, tak zkoukněte rozhovory minulé. Opakování je prostě Matka! A ve sředu jedeme Přelezy týdne. To je docela taky fajne čtivo. Stay připojen a šér it tů ostatní. Díky za každý náklik a info o novinkách.
A co nového v BB? Dá se tam udělat ještě něco nového? No jasně přece :)
O víkendu se shodily a umyly všechny chyty v nové hale. Jak v sektoru Kýlu, tak na Výlezech. Chápete to :)? Všechny! A dneska se staví a staví. Celkem bude 60 nových značených boulderů a 8 boulderů od Honza Zbranka, který je bude stavět ve svěťákovým duchu. Tak to jsem teda zvědavej, co tam nasází...Už se moooc těším. Ale nejvíc se těším na Tělocvičnu. Jo jo..už se to krapet vleče, ale neuteče a naklápěčka už se vyrábí a ve vysoké peci se kuje jedno překvapení :) Tak se těšte a dorazte.