Nejnovější komentáře

Autor: Klára Kušková28.03. 09:04
Autor: Karin Slunečková27.01. 21:06
Autor: Petr Černocký22.01. 13:13
Autor: Petr Černocký22.01. 13:11
Autor: Karina13.01. 10:20

BB - najdi si svou akci...

<Březen '24>
poútstčtsone
 1 2 3
 4 5 6 7 8 910
11121314151617
18192021222324
25262728293031
     závod      promítání      koncert      přednáška      ostatní      párty      dětská akce      víc akcí

Boulder Boj 2024

22.01.Bboj č.2Výsledky
19.02.Bboj č.3Výsledky

Boulder s.r.o
U Výstaviště 11, Praha 7
telefon: 605 700 816

BOULDER   POHYB  
28. 3.  9 - 22  zavřeno
29. 3.  9 - 22  zavřeno
30. 3.  9 - 22  9 - 19
31. 3.  9 - 22  9 - 19
1. 4.   9 - 22  9 - 19

OTEVÍRACÍ DOBA - STĚNA

Pondělí - Čtvrtek
9:00 - 14:30 & 17:45 - 22:00
Pátek
9:00 - 14:30 & 16:45 - 22:00
Sobota - Neděle
9:00 - 22:00

OTEVÍRACÍ DOBA - POHYBOVKA

sobota 23. 3. .: 9:00 - 14:00
neděle 24. 3. .: 9:00 - 19:00

OTEVÍRACÍ DOBA - BAR

Pondělí - Neděle
9:00 - 22:00

Vstupné:

Dospělí
180 Kč

Děti
130 Kč

Kompletní ceník
Kontakt a mapa

Nutné přezuvky s sebou!
 
praha
foto

04.05.2015 17:18

Viktor Pařízek

foto

Viktor je opravdu čistič :). Vezme utahovák a vyčistí celou stěnu. Ale ihned pak vytvoří přesně to, co potřebujeme k lezení, a tím jsou cesty, bouldery a my se pak po nich honíme a užíváme si ten správný pohyb.
Stavěč je haněn nebo chválen. Kam patří Viktor si dosaďte sami :). Za mě určitě palec nahoru a jsem rád, že s ním můžu spáchat rozhovor. Tak pojďme na to...
Fotek je bohužel pramálo, protože počítač je nějak ztratil :)


 

Kolik ti je? Váha, výška a bicák :)?
Už pár let mi táhne na čtyřicítku, výška tuším 176cm, váha kolem 70kg, bicák 57cm.. myslel jsi ten na noze (biceps femoris), že jo?

Odkud jsi a kde momentálně žiješ?
Jsem Pražan, i když velkou část dětství jsem prožil v Plané na Lužnicí.

A co děláš? Studuješ, pracuješ?
Pracuju.. už dlouho.

Pojďme od začátku, ať se taky něco dozvíme.  Kdy, kdo nebo co tě k lezení přitáhlo?
Když mi bylo tak 14 let, vzal mne kamarád Martin do Příhraz. Doslova mne vytáhl na laně na vrchol Pražské jehly, kde jsem se strachy bál postavit. Pak jsem se po zadku došoupal na půl cesty ke slaňáku, který byl osazen v duchu pískařských tradic zcela mimo můj dosah. Martin mne k němu musel za hlasitého smíchu odjistit a při slanění jsem si dost ošklivě odřel koleno. Řekl jsem si, že lezení asi nebude sport pro mě. Jenže další víkend jsme jeli znovu a pak zase.. a pak už jsem se snažil být ve skalách, hlavně v těch pískovcových, kdykoli to jen trošku šlo...

Jaký sporty jsi dělal předtím?
Na vnitrozemce sport trošku netradiční, jachting. Od narození mne rodiče brali na plachetnici a asi od šesti do osmnácti let jsem se věnoval okruhovým závodům. Mám rád i moře a dálkovou plavbu. Jinak mám za sebou nějaké základy gymnastiky a kdysi jsem trošku koketoval s tenisem.



Mám tady na tebe nachystané otázky od Olina:

Co pro tebe znamená lezení na překližce?

V současné době asi nejvíc práci. Patřím ale mezi ty šťastnější, jimž se stal prací jejich koníček. Lezení a stavění cest na stěně je pro mne tedy práce i zábava.

Když stavíš závody, připravuješ se na ně, myšleno koukáním na videa, inspirace skalními kroky, atp?
Stavění závodů pro mne bylo vždy motivací k tréninku. Když mne čekal nějaký závod, vždycky jsem si dával mnohem víc do těla, než jindy. Chtěl jsem, aby se cesty povedly, a k tomu je občas potřeba i síla. Inspirace z videí jsem asi nikdy nečerpal, nenapadlo mě to...

Když se blíží začátek závodu, který jsi stavěl, jsi nervózní?
Ze začátku jsem byl nervózní hodně, ale s rostoucími zkušenostmi jsem se vlastně spíš těšil. Zajímalo mne, jak si závodníci s cestami poradí, zda se jim budou líbit a jestli budou zajímavé i pro diváky. Nervozita se pak spíš objeví během závodu, když například už třetí člověk spadne ve stejném kroku, nebo se naopak zdá, že cesta je moc lehká a bude více topů. To se pak oči všech přítomných obracejí na stavěče a rozhodně v nich není pochvala a uznání za ty tři probdělé dny a noci, během nichž do ochabnutí svalstva a roztrhání kůže šrouboval tu nejlepší cestu na světě.

Jak moc tě stavění ovlivnilo vůči vlastnímu lezení. Máš na své lezení čas?
Stavění cest mi jednoznačně zlepšilo představivost. Myslím, že většinu cest, které lezu, dnes dokážu přečíst rychleji a efektivněji, než kdybych se stavění nevěnoval. Mnohem snáze se mi pamatuje sled jednotlivých kroků a málo kdy se mi stane, že vůbec nevím, jak nějaký krok udělat. Velmi často to vím naprosto přesně, ale síla chybí...Na lezení jen tak pro radost na skalách mám času málo. Moc bych si přál ho mít víc...

Jak se ti libí nové trendy v závodním lezení? Myšleno více struktur, skoky, kroky na velké svalové skupiny, parkurové vložky:-), vizuálně pěkné bouldery/cesty?
Za posledních deset let se rozvinul zcela nový sport. Lezecké profily jsou stále zajímavější, chyty a struktury propracovanější, závodníci silnější. Přibývá diváků i mediálního zájmu a stavěči jsou nuceni na to všechno reagovat. Důmyslné kompozice z velkých barevných chytů, nutící závodníky dělat co nejkrkolomnější pohyby, jsou pro diváky mnohem atraktivnější, než dřívější zcela nenafilmovatelný souboj o to, kdo udrží menší lištu. Pokud se má závodní lezení dále medializovat a třeba se jednou stát i olympijským sportem, určitě je to cesta správným směrem.

Snažíš se tak také stavět nebo si jedeš svůj styl?
Snažím se vyvíjet. Koukat se kolem, vzít si z toho, co se mi líbí a přidat navíc něco svého. Snad výsledek osloví :)

Písek nebo vápno?
Rád lezu po všem, ať už se to usadilo či vyvřelo, ale písek mám asi nejradši.

Lišta nebo boule?
Stisk.

Co by si doporučil začínajícímu stavěči?
Lézt kilometry a kilometry cest venku všech možných obtížností a hodně stavět.

Co budeš dělat, až nebudeš moct lézt?
Škoda, že ses nezeptal co budu lézt, až nebudu moct dělat.

Díky Oldo za otázky a teď zase zpátky na moje záludnosti :)

Stavíš toho hromadu. Kde jsi začal a co tě k tomu přitáhlo?
První cestu jsem postavil v Mammutu. Byla to šestka a stavěl jsem ji celej den. Přitáhnul mě k tomu Bobr, měl jsem zrovna nějaké zmatené období, on přede mě postavil kýbl s chyty a řekl: "Když nevíš kudy kam, postav si cestu." No a tak jsem si ji postavil a s malými odbočkami po ní šlapu dodnes.



Dlouho dobu jsi stavěl pouze cesty na obtížnost. Jak to máš poslední dobou? Je lepší stavět bouldery nebo obtížnost?
Nemyslím, že je mezi tím až takový rozdíl. Je to jako by ses zeptal malíře, jestli raději maluje les, nebo jednotlivé stromy. Myslím ale, že kdo chce namalovat pěknej les, musí umět namalovat strom. A tak se možná stavěním bouldrů učím stavět lepší cesty s lanem.

Co myslíš, že ti jde více?
Není to spíš otázka pro čtenáře?

Máš taky českou stavěčskou licenci, že jo?
Jo.

Chceš někdy usilovat o mezinárodní licenci?
Ne.

Co stavění mimo ČR? Jezdíš někam pravidelně?
Pravidelně asi ne, ale poslední dobou je práce v zahraničí čím dál víc. Občas jezdím stavět do Wroclawi, několikrát jsem byl v Německu a Rakousku, v poslední době jezdím s Vildou a Olinem stavět cesty na moc pěknou stěnu ve Waldkraiburgu.

S kým nejraději stavíš?
Vzpomínám, že jsme jednou stavěli Český pohár s Ferem, bylo to prima. V poslední době mě baví spolupráce s Vildou a Olinem a rád vzpomenu i na Honzu Zbranka a Bobra.

Olda už se ptal na styl stavění. Pozoruješ na sobě vývoj ve stavění? Zkus si vzpomenout, jak jsi zhruba stavěl na začátku a jak k tomu přistupuješ nyní.
Styl stavění cest se v poslední době hodně změnil. Dříve se cesty mnohem víc podobaly lezení ve skalách. Těžká cesta byla většinou po malých chytech a špatných stupech. Dnes jsou cesty plné skoků, velikých oblin a struktur. Líbí se mi takové cesty a snažím se je i stavět. Jsem však ještě ze staré školy a tak si stále myslím, že není lepší pocit, než pořádně zarvat za ostrou lištu a stát při tom na krystalu písku :)

Pojďme ještě ke způsobu stavění. Jak to máš? Máš od začátku jasnou představu o obtížnosti nebo vznikne tak nějak stavěním?
Aby vznikla pěkná vyrovnaná cesta, je nezbytné si předem určit obtížnost a snažit se jí přizpůsobit výběrem chytů a náročností kroků. Pokud člověk staví stylem "ono to nějak vyjde", většinou to za moc nestojí. To je alespoň moje zkušenost. Pokud jde o bouldry, je to trošku jiné. Často je důležitý hlavně nápad a myslím, že trocha svobody je lepší, než se za každou cenu snažit strefit určitou obtížnost.

Ty i výborně maluješ. Navíc i docela dobrý forky do toho dáváš :).  Vydáš něco knižně? Například jako Bajo?
Děkuju. Vyšly mi tuším tři kalendáře a v současné době je v prodeji "horolezecké" pexeso s mými obrázky. Určitě bych chtěl ještě něco stvořit, nápadů je hodně, ale času málo.

Inspirace na forky je v lezení víc než dost. Chystáš něco nebo obrázky na Smíchově byly ojedinělé?
Jak už jsem říkal, pokud najdu čas, chuť i nápady by byly.

Máš dost materiálu doma v šuplíku :)?
V šuplíku toho už moc nemám, tedy alespoň co se obrázků s lezeckou tématikou týče. Mám tam spoustu všelijakých jiných tvůrčích výplodů fantazie a u mnohých je možná lepší, když tam zůstanou...

Stavíš výborný cesty. Přemýšlel jsi někdy nad tím, že by to mohlo být právě spojený s tím, že máš talent na kreslení? Zřejmě tam nějaká přímá úměra bude. Musím si nechat něco nakreslit od Vildy a Oldy :). Schválně, který z nich je větší Picasso :)
Děkuju moc, tož, pochvala nezarmoutí. Snažím se, aby cesta zaujala už tím, jak vypadá. Jak jsou chyty rozprostřeny na stěně, jakou vytvářejí linii. Mám-li nějaké estetické cítění, pak ho do toho určitě vkládám. Často umístím nějaký chyt jinam, jednoduše proto, že se mi na původním místě nelíbil, i když krokově to špatné nebylo. Jestli je to správný přístup, to nevím, ale nemůžu si pomoct.
Jestli Ti Vilda s Oldou něco nakreslí, tak mi to prosím Tě přepošli.


Nahodíš přesně daný chyty do přepravky nebo jich bereš hromadu a postupně z nich vybíráš?
Když stavím z lana, musím si chyty vybírat. Hromada se bohužel špatně nosí. Pokud je k dispozici plošina, mám samozřejmě radši větší výběr. Myslím, že pak může vzniknout nápaditější cesta.

Trend stavění po barvě chytů je jednoznačně super a vše je přehlednější. Vytrácí se ovšem kreativní boulderování, protože na boulderovce je pak méně chytů. Jak to vnímáš ty?
Ideální představa by měla splňovat obojí. Většinu profilů bych využil pro bouldry po barvách, jak je to běžné na komerčních stěnách. Zároveň bych ale zachoval dostatečně veliký převislý profil, zaplněný chyty pro trénink. Takový koncept ale předpokládá velikou bouldrovku s dostatkem místa pro komerční i tréninkové využití.



Máš vůbec čas na vymýšlení si vlastních problémů mimo označené bouldery :)?
Já už rozhodně vymýšlení vlastních problémů mimo práci nevyhledávám. Moc rád si ve volném čase vylezu bouldry od jiných stavěčů.

Deníček na Lezci si nevedeš a víme tedy prdlajs o tom, co můžeš zkosit. Tak se pochlub :) Co vylezeš na Big wallu, Smíchofě a co venku na skalách?
Deníčky nemám moc rád, protože v mém pojetí lezení se snažím soutěživosti vyhýbat. Cesty, kterých si nejvíc cením, jsou většinou na písku nebo v horách a nejsou ani tak obtížné, jako spíš náročné psychicky. Ale jestli chceš čísla, tak za ta léta, co lezu, se mi už povedlo "zkosit" 10- i zapytlit trojku :).

Jak vnímáš obtížnost na umělé stěně v porovnání se skálou. Jaká zákonitost myslíš, že by měla fungovat? Když na překližce tam a tam, vylezu to a to, tak pak na skalách lezu to a to...
V poslední době je na některých komerčních stěnách trend cesty nižších a středních obtížností nadhodnocovat. Marketingově je to jistě logický krok, lezci mají radost ze svého výkonu a přijdou zas. Já ale nechci nikomu lhát. Shrnu to asi tak, že ten, kdo vyleze např. všechny moje sedmičky, s největší pravděpodobností vyleze i většinu sedmiček venku. (Mluvím o sportovních cestách v UIAA klasifikaci).

V čem je především lezení na umělé stěně jiné než na skalách?
Myslím si, že se to až tak moc neliší a odlišnost lezení sportovních cest venku a vevnitř se trochu přeceňuje. Kdo leze hlavně na vápně, bude se nejdřív muset naučit číst žulu nebo písek, než se mu v nové oblasti poleze stejně dobře jako tam, kde je zvyklý. Stejně tak si "umělkář" musí zvyknout na skálu a skalní lezec na silově vytrvalostní lezení uvnitř. Nakonec ale stejně všichni zjistí, že dělají pořád ty samé lezecké pohyby, cvakají expresky a je jim dobře :). Jiné je to s tradičním lezením a lezením v horách. Zde přichází ke slovu objektivní nebezpečí, kterému se lezec nejdříve musí naučit čelit a pracovat s ním. Hloubka zážitku z takového lezení je pak těžko srovnatelná s kterýmkoli sportovním výstupem, ať už na skalách nebo uvnitř.

Předpokládám, že jsi na umělý stěně denně. Jak vnímáš narůstající popularitu lezení a lidi, kteří se na stěnách pohybujou?
Dříve byla umělá stěna vnímána lezci především jako trénink do skal. Poslední dobou se lezení stává určitým trendem a hodně lidí chodí lézt na stěnu mnohem víc než ven. Někteří lezci ani do skal nejezdí a lezení je pro ně určitá forma fitness. Přesto i ve skalách stále přibývá nových tváří. Myslím, že je to dobře, v zahraničí, například ve Francii, je lezení hodně populární a často je ve školách jako samozřejmá součást tělocviku. Jen doufejme, že masovost lezení neporoste na úkor bezpečnosti ve skalách i na stěně.

Jaká obtížnost je podle tebe nejmasovější?
Odhaduji to na šestku.

Kolik myslíš že procent lidí co nově umělé stěny navštěvují, bude opravdu lézt na skalách?
Myslím, že tak polovina se do skal určitě podívá, ale jen třetina tam bude jezdit pravidelně.

Je něco, co tě za poslední dobu na stěnách překvapilo?
Dlouho mě nic nepřekvapilo, asi jsem už zvyklej...

Co jištění? Nestresují tě někdy lezecké dvojice, kdy to fakt nevypadá ouplně bezpečně?
Vzhledem k tomu, čeho je člověk někdy svědkem, je k neuvěření, jak je vlastně úrazovost na stěnách nízká!

No a co tedy tvoje lezení (nejen) na skalách?
V poslední době mě zlobí lokty a nedostatek času. Přál bych si, aby obojí zlobit přestalo a já mohl být ve skalách víc.

Kde to máš nejradši?
Na písku jsem začal, a tak je to pro mě srdcová záležitost. Mám rád Českej Ráj, Labák, Sasko, Ádr.. Mimo ČR se mi líbilo ve Wadi Rum, v Metheoře v Dolomitech.. Ze sportovních oblastí asi Kalymnos a Jonte.. a samozřejmě Arco.. Jéé, to by bylo na dlouho, ono je všude krásně.. i na Srbsku, když má člověk volno jen pár hodin odpoledne.



Kolik dní v roce 2014 jsi strávil na skalách?
Mnohem míň, než bych býval chtěl!

A kolik už letos? A jak bys to nejradši letos viděl?
Viz předchozí odpověď :) .. Letos mne čeká hodně povinností, hlavně oprava lodi, která asi zabere spoustu času. Ale snad se poštěstí i nějaké delší skály. Už dlouho se chci podívat třeba na Riglos.

Jak často týdně lezeš? Chodíš vlastně vůbec lézt jakože si jdeš pouze zalézt anebo lezeš v rámci stavění?
Díky stavění lezu skoro denně, ale žádný tréninkový koncept to nemá.

Když stavíš finále pro kluky, tak jak to máš s krokováním nebo přelézáním? Uděláš všechny kroky, anebo je nastíníš s tím, že tušíš, že by to mělo jít?
Zatím jsem vždycky všechny kroky udělal. Vlastně jednou ne, bylo to první mistrovství republiky, které jsem stavěl a přihlásil se Adam. Chtěl jsem, aby si posledních pár expresek taky trochu zalezl, a tak jsem vytvořil cosi abstraktního, co bych možná skrokoval, kdybych vážil cca deset kilo. A on to vylezl až nahoru.

Jaký charakter cest stavíš nejraději? Postupný gradování obtížnosti? Nebo boulder, odpočinek, boulder, odpočinek? Nebo prostě kotel odspódu až nahóru :)?
Snažím se stavět vyrovnané cesty, náročnější spíše technicky a vytrvalostně než silově. Je to proto, že sám silou moc neoplývám.



Jaký materiál na skále ti sedí?
Nejvíc mi asi sedí technické mírně převislé cesty na písku, nebo na vápně.

Z jaké značky chytů stavíš nejraději?
Rád značky střídám.

A jakou barvu :)?
Modrou.

Děláš (vrtáš) i cesty na skalách? Láká tě to?
Pár nýtů jsem osadil, ale nestojí to za řeč. Na písku mám několik více méně náhodných variant. Jednou bych se chtěl prvovýstupům věnovat víc. Už asi pět let mám v komoře dvacet kruhů do Labáku, ale ještě nepřišel jejich čas.

A bouldering venku?
Málo, hodně málo. Budu se muset polepšit.

Snažíš se objevovat nové kameny? Udělal jsi nějaký boulder / kombinaci?
Tu a tam jsem na nějaký kámen vylezl, ale objevováním nových bouldrů bych to rozhodně nenazýval.

Co bys doporučil začínajícím lezcům?
Hlavně opatrně!



Kdy je podle tebe s lezením vůbec nejlepší začít a jaký sporty by mu měly předcházet?
Záleží asi, jaké ambice budoucí lezec či lezkyně má. Pro vrcholné světové výkony je asi nezbytné začít už od malička, jako u většiny sportů. Pokud postačí radost z pohybu, ze života s kamarády na skalách a z nových zážitků, pak není pozdě nikdy.

Vzory, motory? :) Nahoď pár jmen od nás a pár ze zahraničí.
Motivují mne asi všichni, kdo prochází mým životem, rozhodně není možné uvést jen pár jmen. Rád bych za všechny vzpomněl na Honzu Poláka.

Co je to, co tebe motivuje na lezení? Co tě na něm nejvíc baví a myslíš, že bez něho můžeš být?
Lezení je jako život. Některé cesty jsou těžké, jiné lehčí. Některé se lehké zdají a nakonec mohou být zcela nad naše síly. Do jiných nastupujeme s respektem a nakonec je zvládneme nad očekávání snadno. Jsou cesty bezpečné, cesty nahánějící strach i cesty smrtelně riskantní. Každá někoho osloví. Jednotlivé cesty jsou jako životní zkušenosti, s každou další je člověk více připraven na tu následující, ale nikdy nebude připraven docela. Vždy nastane situace, kdy je potřeba pokorně sklonit hlavu, poučit se z chyb a začít znova.. v lezení i mimo něj.

Jak myslíš, že polezeš třeba za deset let?
Budu mít dlouhé šedivé vlasy a polezu pomalu do kopce.. Vedle mne bude skotačit dcera Markétka a ponese lano...

Máš ambice na nějaké těžké věci na skalách? Jaké :)?
V současné době asi nic konkrétního. Už dlouho chci vylézt třeba Švýcarskou cestu na Cimmu Ovest.

Koho by jsi doporučil na příští rozhovor?
Aleše "Alešáka" Procházku.

Díky za rozhovor!
Oliváč


Dneska jsem si dal zase na čas, co? :) Sorry, sorry ale závody mě totálně sežrali, neděle sešrotovala a pondělí mě vyplivlo do kruté reality promeškaných úkolů a povinností. Ještě že je zítra úterý a fičím do Labáku :), kde totál vyčistím hlavu. Všem, kdo se v pátek nebo sobotu objevili na Výstavišti velký dík, protože dělat to bez vás by bylo tak trochu ujetý...:). Závody supr čupr a moc mě to bavilo, i když to spíš vždycky vnímám tak nějak zpětně, protože v daný den jedu čistou haluz :). Takže za rok zase a my se zase "uvidíme" ve středu u Přelezů. Tak se držte a žijte, co to jde!

 

Komentáře

  • Autor: Štěpán Korčák04.05.2015 20:00
    Oliváči, díky za tento rozhovor! Viktor je výbornej!
    Reagovat
  • Autor: Martin Spilka07.05.2015 15:00
    Super rozhovor. To srovnání lezení s životem nemá chybu. Díky
    Reagovat

Přidat komentář
Autor:  Pro vložení komentáře je nutné být přihlášen
Text:  

reklama